Lucius Apuleius se narodil v roce 125 (nebo 124) v severoafrické Madauře (dnes M’Daourouch v Alžírsku), zemřel roku 180. Snad autor spisu Herbarium Apuleii Platonici.
Byl to antický filozof, řečník, advokát a satirický spisovatel. Studoval v Madauře a Kartágu, následně ještě také v Athénách – zde se věnoval především platónské filozofii. Procestoval Malou Asii i Řím, nakonec se vrátil do Afriky. Věnoval se filozofii, rétorice, ale i přírodním vědám. Svým nevlastním synem byl obviněn z magie a čarodějnictví, za což mu hrozil trest smrti. Před soudem se však dokázal zdárně obhájil. V Kartágu byl později jmenován hlavním knězem a předsedal sněmu provincie.
Pro nás je osobnost Lucia Apuleia pozoruhodná především v souvislosti s existencí středověkého rukopisu Herbarium Apuleii Platonici, který pochází asi z 5. století a jehož autorem byl jakýsi Apuleius. Spis se objevuje ještě v další přepisech z 10. a 11. století. Byl dokonce i vytištěn, a to v roce 1481 Johannem Philippem de Lignamine, lékařem papeže Sixta IV. Tento herbář zobrazuje 131 rostlin a pokyny pro jejich použití v medicíně. Byl to vlastně první tištěný herbář s početnějšími vyobrazeními rostlin. Dlužno však podotknout, že autorství tohoto díla není zcela jednoznačné – jméno Apuleius totiž ve středověku patřilo většímu počtu autorů, někdy je autor tohoto herbáře uváděn jako Pseudo-Apuleius.
Apuleiovo autorství dalších děl (nebotanických) je již jisté, k jeho významným pracím patří Apologia Apuleii, tedy vlastní obhajoba proti nařčení z čarodějnictví a Metamorphoses (Proměny), známé pod názvem „Zlatý osel“. Z dalších děl jmenujme Florida, Apulei de mundo, De dogmate Platonis, De Deo Socratis a latinský překlad Platónova dialogu Faidón.
