Syn.: Lactariella lignyota (Fr.) J. Schröt., Lactarius geminus P. Karsten, Lactifluus lignyotus (Fr.) Kuntze
Čeleď: Russulaceae Lotsy – holubinkovité
Rozšíření: Je známý z Evropy a Severní Ameriky.
Ekologie: Vyrůstá v červenci až říjnu v jehličnatých lesích, především ve smrčinách, na mechovaté kyselé půdě. Je hojný v pahorkatinách a horských oblastech, v nižších polohách roste vzácně. Objevuje se ve skupinách i jednotlivě.
Popis: Klobouk má průměr 2–10 cm, v mládí je kuželovitý, později vyklenutý, plochý až mírně nálevkovitý, s podvinutým vroubkovaným okrajem, často s malým špičatým středovým hrbolem. Povrch klobouku je sametový, vrásčitý, má v mládí téměř černou, později černohnědou barvu, stářím bledne. Lupeny jsou středně husté, připojené až slabě sbíhavé, střídané kratšími, mají bílou barvu, později světle okrovou, v místě sbíhání na třeň jsou zbarvené jako klobouk, při poranění pomalu červenají. Třeň je válcovitý, 5–10 cm dlouhý, 0,5–1,5 cm tlustý, vatovitě vycpaný, povrch je sametový, pod lupeny podélně rýhovaný, má hnědočernou barvu, na bázi bělavé myceliem. Dužnina je bílá, na řezu se zbarvuje oranžově až červenohnědě, především v bázi třeně. Mladé svěží plodnice při poranění roní bílé mírně nahořklé mléko, které na vzduchu pomalu růžoví a později hnědne. Vůně je nevýrazná, chuť mírná. Výtrusný prach je světle okrově žlutý, výtrusy téměř kulovité, ostnitě síťnaté, 8–10,5 µm velké.
Záměny: Téměř nezaměnitelný výrazný druh. Podobný může být ryzec datlí / smoločerný (Lactarius picinus), který má světlejší klobouk, třeň v horní části světlý a hladký, a palčivou chuť.
Využití: Je jedlý, vhodný do směsí, výborný smažený na sádle jako houbové škvarky.
Fotografováno ve dnech 11. 9. 2010 (Česko, Černíny) a 21. 8. 2008 (Slovensko, Belianské Tatry).