Syn.: Antirrhinum pallidum Ten., Linaria pallida (Ten.) Guss.
Česká jména: zvěšinec bledý (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: cymbalok bledý (Dostál 1950), cimbalok bledý (Goliašová 1997)
Čeleď: Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité
Rozšíření: Tento druh pochází z horských oblastí střední Itálie. Pěstuje se v kultuře jako dekorativní skalnička či půdopokryvná rostlina, může zplaňovat, je tedy známý i z Velké Británie a západní Evropy. Byl zaznamenán rovněž na českém a slovenském území.
Ekologie: Primárně roste na skalách a v kamenité suti, v nadmořských výškách zhruba od 1500 až do 2500 m, sekundárně se objevuje na stanovištích dotčených lidskou činností, v okolí zahrad a lidských sídel. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou poléhavou až vystoupavou, někdy až převislou, až 20 cm dlouhou, obvykle pýřitou (u var. beguinotii lysou), prostřední internodia jsou dlouhá, horní mnohem kratší, takže dlouze řapíkaté listy přesahují vrchol lodyhy. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, zhruba 25 mm dlouhé a 30 mm široké, skoro okrouhlé či ledvinité, celokrajné nebo až 5laločné, centrální lalok je většinou největší. Květy jsou stopkaté, kalich je 3–4 mm dlouhý, hustě chlupatý, koruna je 15–25(–30) mm dlouhá, 2pyská, světle modrofialová; ostruha je 6–9 mm dlouhá. Plodem je tobolka.
Záměny: Dobrým znakem, kterým lze tento druh snadno odlišit od u nás rovněž rostoucího zvěšince zedního (Cymbalaria muralis), je výrazně dlouhá ostruha – bývá nejméně dvakrát delší než cípy kalicha; zvěšinec zední má ostruhu zhruba stejně dlouhou jako kališní cípy. V době zralosti je navíc většinou lysý a jeho horní internodia jsou stejně dlouhá jako internodia prostřední.
Fotografováno ve dnech 7. 7. 2018 a 14. 7. 2019 (Česko, Čechy, kultura).