Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Testudines, Cheloniidae
Syn.: Caretta rostrata Girard, 1858; Caretta squamosa Girard, 1858; Chelone imbricata (Linnaeus, 1766); Chelonia griseam Eschscholtz, 1829; Chelonia pseudo-caretta Lesson, 1834; Chelonia pseudo-mydas Lesson, 1834; Chelonia radiata Cuvier, 1829; Onychochelys kraussi Gray, 1873; Testudo imbricata Linnaeus, 1766; Testudo nasicornis Bonnaterre, 1789
Česká jména: kareta pravá, želva karetová
Anglická jména: Hawksbill sea turtle
Rozšíření: Druh tropických a v menší míře i subtropických vod Atlantského, Indického i Tichého oceánu. Severní hranice areálu by se dala velmi přibližně vytýčit v Atlantiku pobřežím Pyrenejského poloostrova a americkým Bostonem, v Pacifiku jižní Kalifornií a Tchaj-wanem. Jižní hranice v Atlantiku se táhne od pobřeží jihovýchodní Brazílie po země Guinejského zálivu, v Pacifiku od severu Chile až k východním břehům Austrálie. V Indickém oceánu je častěji k zastižení v oblasti Indie a Indonésie, ale i v Perském zálivu a Rudém moři. Hnízdí v nejméně 70 zemích, i když ve většině je hustota kladišť nepatrná.
V areálu jsou rozlišovány dva poddruhy, nominátní žije ve vodách Atlantského oceánu, poddruh Eretmochelys imbricata subsp. bissa je uváděn z Tichého a Indického oceánu.
Způsob života: Nejčastěji se objevuje v blízkosti korálových útesů, v lagunách oceánských ostrovů a v kontinentálních šelfech. Výborně a vytrvale plave.
Je to všežravec, živí se především mořskými houbami (často pro jiné živočichy jedovatými), žahavci (Cnidaria) a žebernatkami (Ctenophora). Nepohrdne ani mořskými řasami, měkkýši, korýši a rybami. Mladé želvy pojídají plovoucí řasy, např. hroznovici (Sargassum).
K páření dochází zhruba každé 2–3 roky v mělkých vodách v blízkosti hnízdišť. Samice klade 3 snůšky ročně v intervalu přibližně 13–15 dnů. Po spáření vylézá v noci na břeh mimo dosah vln. Vyčistí oblast a vykope předními ploutvovitými končetinami jámu v písku, zadními pak vyhloubí šachtu pro 32–200 vajíček. Po zahrabání a zamaskování místa se vrací do moře. Hnízda běžně vykrádají suchozemští predátoři, mezi které patří mývalové, velcí krabi, krysy a člověk. Po 8–11 týdnech se líhnou malé želvičky o průměrné délce krunýře 42 mm a hmotnosti 13,5–19,5 g. Po vylíhnutí se vydávají do vody, cestou se stávají kořistí krabů, hejn racků, vran a supů. Dospělé jedince chrání ostré čelisti a tvrdý krunýř, ale nebezpečí jim hrozí od krokodýlů mořských, žraloků a bohužel i od lidí. Dožívá se 30–50 let.
Popis: Mořská želva s délkou krunýře 63–110 cm a průměrnou hmotností 80 kg. Poměrně úzká hlava je zakončena protáhlým zobákovitě zahnutým čenichem, nad nímž se nacházejí dva páry prefrontálních šupin (důležitý znak druhu). Karapax ve tvaru štítu je tmavě hnědý, světle hnědý, červenohnědý, tmavě zelený nebo černý s mramorovanou kresbou, štítky karapaxu se střechovitě překrývají (důležitý znak), v páteřní linii je 5 štítků kosočtverečného tvaru, po stranách jsou 4 boční štítky. S výjimkou velmi starých jedinců, je laterální oblast zadní části krunýře zřetelně zubatá (důležitý znak). Plastron je žlutý. Na předních ploutvovitých končetinách jsou dva drápy. U pohlavně dospělých samců je konkávní plastron, na předních končetinách jsou delší drápy a ocas je silnější.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2008) řadí karetu pravou ke kriticky ohroženým druhům (CR). Vztahuje se na ni i ochrana mezinárodní obchodní úmluvy CITES.
Poznámka: Krásné štíty krunýře této želvy byly ceněny od starověku. Z této drahocenné želvoviny se vyráběly šperky i jiné předměty už v dávném Egyptě, ale také v Číně a Indii, později rovněž v Japonsku. A zájem o ně nepolevil ani v časech novějších – za posledních 100 let byly kvůli obchodu s želvovinou vybity miliony karet pravých.
Fotografovaly Helena Soukupová, v říjnu 2022 (Egypt, pobřeží Rudého moře v okolí Marsa Alam, korálový útes v blízkosti Gorgonia Beach); Jindřiška Vančurová, dne 8. 10. 2012 (Mauricius, Pointe aux Piments, Aquarium).