Hlenky jsou skupinou organismů tradičně zařazovanou mezi houby, nyní mezi prvoky (Protozoa). Makroskopicky nejnápadnější jsou většinou drobné plodničky s výtrusy s pevnou stěnou, které hlenky vytvářejí v nepohyblivé fázi svého života, a ty byly kritériem k zařazení mezi houby. Později se zjistilo, že hlenky mají i pohyblivé fáze životního cyklu, kdy se vyskytují v podobě měňavkovitých buněk a živí se pohlcováním bakterií a kvasinek (jedná se o primitivní živočišnou výživu).
Rozšíření a ekologie: Jsou celosvětově rozšířené, vyskytují se v tropech, subtropech, mírném pásmu i za polárním kruhem, byly popsány hlenky žijící ve vodním prostředí i na pouštích. Nejčastěji je najdeme ve vlhčím stinném prostředí, všude tam, kde je tlející organická hmota osídlená bakteriemi a kvasinkami, které jsou hlavním zdrojem jejich potravy. Tak je můžeme vidět v lesích na tlejícím dřevu, listí, v dutinách kůry, v mechu, ale i v jiném vhodném vlhčím prostředí na organických zbytcích, třeba také v domácnostech. Většina druhů hlenek je kosmopolitní, šíří se vzduchem nebo prostřednictvím hmyzu. Uvádí se, že je popsáno asi 700–1000 druhů a neustále se objevují nové.
Životní cyklus: Vegetativní fáze života má charakter améboidních nebo bičíkatých prvoků, jsou to pohyblivé jednojaderné myxaméby nebo myxomonády se dvěma hladkými bičíky. Ty se mohou dělit i splývat do těsných shluků chovajících se jako jeden organismus (pseudoplasmodií) nebo mnohojaderných slizovitých útvarů (plasmodií), také schopných améboidního pohybu. Z nich se za určitých podmínek vytvoří fruktifikační útvar (sorokarp nebo sporokarp) v podobě plodniček různých typů se sporami. Spory se pak uvolňují a v příznivých podmínkách životní cyklus pokračuje stadiem jednojaderných prvoků.
Plasmodium je slizovitý útvar bez pevné buněčné stěny, nemá určitý tvar ani velikost. I jednotlivá plasmodia mohou splývat. Barva je nejčastěji bílá nebo žlutá, může být ovlivněna pohlcenou potravou. Hlenky jsou dravci – živí se pohlcováním bakterií, kvasinek, prvoků, také spor hub, pylu rostlin a částečkami odumřelé organické hmoty. Uvádí se že za potravou se plasmodium pohybuje rychlostí od několika milimetrů do několika centimetrů za hodinu. Nestrávené zbytky potravy plasmodium vyloučí na podklad a odplazí se, zůstává za ním stopa jako za slimáky. V nepříznivých podmínkách slizovitá struktura vyschne, plasmodium se mění na sklerocium (tvrdý útvar složený z makrocyt), ze kterého opět mohou i po několika letech vznikat jiná plasmodia.
Plodnice: Předpokládá se, že pokud má plasmodium stále dostatek potravy, setrvává v tomto stádiu. Jedním z podnětů pro vytvoření plodnic je vyčerpání potravy. Typ plodnic je druhově specifický, někdy se mění zbarvení vlivem podmínek. Uvnitř sporokarpů se tvoří vlákna (kapilicium). Plodničky jsou nejčastěji drobné, 1–2 mm velké, přisedlé nebo se stopkou, tvary jsou velice pestré: zvonky, poháry, tyčinky, kuličky, válečky. Vyskytují se většinou v koloniích, nápadných svou barvou. Mohou být i přisedlé síťovitého tvaru nebo polštářovité (aethalia) velké v řádu centimetrů i decimetrů.
Spory mají dvoj- (příp. tří-)vrstevnou stěnu, vnitřní vrstva je celulózní.
Využití: Hlenky mají jednoduchou stavbu, relativně jednoduchý genetický kód a krátkou reprodukční dobu. Využívají se v molekulární biologii, biochemii, biofyzice a genetice ke studiu cytokineze, pohyblivosti buněk, fagocytózy, chemotaxe, tvorby struktur, buněčné diferenciace, signálních transdukčních drah, mezibuněčné komunikace, vývoje mnohobuněčného organismu z jednotlivých buněk, i z pohledu nelineární dynamiky. Využívají se také při výzkumu účinků chemoterapie při léčení rakoviny. Jako modelový organismus jsou běžně používány hlenky Dictyostelium discoideum a Physarum polycephalum.
Zajímavosti: Hlenky přitahují pozornost i svým chováním. V pseudoplasmodiích jednotlivé myxaméby nesplývají, ale dokonale spolupracují až do stadia vytvoření plodniček. U plasmodií byl pokusně zjištěn i jistý druh paměti při vystavení periodickému stresu. V případě nebezpečí dokáží ustoupit. Bylo zaznamenáno i ovlivnění jiných vzdálenějších plasmodií, jde o nějakou formu komunikace. V literatuře se také uvádí, že plasmodium dokáže projít bludištěm.
Hlenky jsou formou života, která se těžko vměstnává do zavedených kategorií. Můžeme se setkat i s názorem, že se dostaly na Zemi při dopadu nějakého vesmírného tělesa. Ale spíše jsou jednou z cest evoluce živých organismů na Zemi.
Fotografovali Věra a Bedřich Svobodovi.