Syn.: Senecillis stenocephala (Maxim.) Kitam., Senecio stenocephalus Maxim., Ligularia sibirica var. stenocephala Diels, Ligularia oligantha (Miq.) Handel-Mazzetti, Ligularia taiheizanensis Bartlett ex Yamam., Cacalia subglabra C. C. Chang, Parasenecio subglaber (Chang) Y. L. Chen
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Těžiště areálu druhu je v subtropických čínských horách (z jihovýchodního Tibetu přes S‘-čchuan a Jün-nan do Kuang-tungu, odtud na Tchaj-wan a k severu do Šan-si a Šan-tungu), odkud vybíhá do Koreje a Japonska (z Kjúšú po Honšú).
Ekologie: Roste podél potočních břehů, na podmáčených lukách, v podrostu monzunových horských lesů, na úpatí mokvavých skal, v horách mezi 1000 až 3300 m nadmořské výšky. Hemikryptofyt, ve vysokohorských čínských subtropech kvete od července do prosince.
Popis: Vytrvalá lysá bylina, 40–170 cm vysoká, s četnými drátovitými kořeny na krátkých, silných, vláknitými zbytky listů pokrytých oddencích. Přízemní listy má na řapících zhruba třikrát delších než srdčitě nebo ledvinitě střelovité, až čtvrt metru široké, na vrcholu a často i na bazálních lalocích zahrocené, pravidelně ostře zubaté čepele; listy lodyžní jsou podobné, výrazně menší, přisedlé se zvětšenými pochvami. Početné úbory v pýřitých, zvolna olysávajících, nezřídka i 90 cm dlouhých hroznech, rozkvétají odspodu na stopkách asi 2 cm dlouhých a mají obvykle po pěti hrotnatě podlouhlých, lysých listenech, srostlých v sevřeně tubulárních, asi centimetr dlouhých dvouřadých zákrovech. Disk, složený z pěti až deseti pětizubých trubkovitých kvítků s purpurovými prašníky tyčinek, je obklopen dvěma až pěti samičími, jasně žlutými, lineárně podlouhlými, mělce třízubými, zhruba centimetr dlouhými paprsky. Vřetenovité nažky jsou 5–7 mm dlouhé, s přibližně stejně dlouhými, pýřitými, běložlutými nebo hnědopurpurovými paprsky chmýru.
Využití: Listové řapíky bohaté na antioxidanty (nezbytné je odstranění hořkosti varem) jsou v korejské kuchyni častou složkou salátů; mají hepatoprotektivní a protizánětlivé účinky a v čínském i korejském léčitelství byly užívány při léčení artritidy, astmatu i tuberkulózy.
Poznámka: Popelivka útlohlavá byla introdukovaná do londýnské Chelsea roku 1881 školkami William Bull & Sons z japonských zahrad; zhruba o deset let později poslal W. Purdom do exeterské zahrady školek James Veitch & Sons rostliny sbírané ve středočínských horách. V současnosti je pěstována v několika klonech, nezřídka v zahradách mylně rozšiřovaných pod jménem Ligularia przewalskii – to ovšem náleží blízkému severočínskému druhu s laločnatě dlanitodílnými listy.
Fotografováno ve dnech 20. 4. a 28. 7. 2023 (Česko, Dendrologická zahrada Průhonice).