Hemerocallis citrina × Hemerocallis thunbergii
Syn.: Hemerocallis ×baroni Sprenger, Hemerocallis ×mülleri Sprenger
Čeleď: Asphodelaceae – kopíčkovité
Rozšíření: Zahradní hybrid (zahrady mírného a subtropického podnebného pásu), vzešlý z křížení nočních denivek Hemerocallis citrina a Hemerocallis thunbergii.
Ekologie: Zahradní hybrid určený pro květinové záhony, otevřená stanoviště a okraje dřevinných porostů (stanovištní okruhy B, Fr a GR) na výsluní nebo v polostínu, s nepříliš vysýchavými půdami. Rodičovské rostou obvykle na travnatých stanovištích v nížinách nebo v podhůří. Hemikryptofyt. Kvete v červenci, květy se otevírají k podvečeru (v závislosti na klonu mezi čtvrtou až šestou hodinou).
Popis: Vytrvalá bylina, v zimě zatahující, se svazčitými, masitě provazovitými, na konci hlízovitě ztlustlými kořeny, za květu až metr vysoká, lysá. Listy v dvouřadých přízemních růžicích jsou lineární, sbíhavě zahrocené, přes půl metru dlouhé, poměrně úzké a kýlnaté, obloukovitě přepadavé, v horní polovině zvlněné, s růžově zabarvenými pochvami. Květonosné lodyhy jsou bezlisté, bohatě větvené s úzce kopinatými listeny, vcelku tenké, ale obtížené množstvím velikých květů na krátkých stopečkách, ve šroubelech až pětikvětých. Květy do daleka sladce voní a jsou sírově nebo kanárkově žluté, až 15 cm dlouhé, s dlouhými trubkami a šesti tepaly, z nichž vnitřní jsou zřetelně širší a po okraji často zvlněné. Dlouhé ohnuté tyčinky mají žluté prašníky a nevyčnívají z květů. Hybridy jsou sterilní, tobolky se nevyvíjejí.
Poznámka: V Neapoli působící německý školkař Karl L. Sprenger uvedl roku 1903 tento hybrid ve třech klonech (viz synonyma) lišících se výškou, raností a odstínem žluti. O dvě desetiletí později uvedl pennsylvánský šlechtitel Bertrand H. Farr další dva klony, ještě dva další (z nichž jeden byl semidormantní) vzápětí přidal proslulý middlesexský školkař Amos Isaac Perry a John Bergmans pak neformálně přiznal postavení nomenklatorického typu Sprengerovu klonu s bledě zelenožlutými květy, neapolskými školkami rozšiřovanému pod jménem Hemerocallis ochroleuca. Právě tento klon je v zahradách dodnes nejrozšířenější. Všechny klony ale nejsou snadno rozpoznatelné a často bývají zaměňovány nejen mezi sebou, ale také s rodičovským druhem Hemerocallis citrina. Určitým vodítkem může být stavba okvětí (delší trubky a širší, často zvlněné vnitřní tepaly u hybridů), i tyto charakteristiky jsou však vcelku proměnlivé nejen u hybridních klonů, ale i u populací obou rodičovských taxonů.
Fotografováno ve dnech 2. 7. 2019 (Rakousko, Die Garten Tulln), 23. 7. 2021 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně) a 12. 8. 2023 (Botanická zahrada Praha), rostliny v kultivaci.