Syn.: Cyathodes parviflora (Andrews) Allan, Leucopogon lanceolatus Sieber ex DC., Leucopogon richei (Labill.) R. Br., Styphelia gnidium Vent., Styphelia parviflora Andrews, Styphelia richei Labill.
Česká jména: bělovlas jedlý (Presl 1846)
Čeleď: Ericaceae – vřesovcovité
Rozšíření: Druh jižního pobřeží Austrálie, jeho areál se táhne od jihovýchodu Queenslandu přes pobřeží Nového Jižního Walesu, Victorie a Jižní Austrálie až na jihozápad Západní Austrálie, objevuje se také na Tasmánii a na Ostrově lorda Howa. Vyskytuje se rovněž na novozélandském Severním ostrově a na Chathamských ostrovech.
Ekologie: Roste na pobřežních písčinách, písečných dunách i na vápencových útesech, jen výjimečně jej najdeme dále než 500 m od mořského pobřeží. Kvete v průběhu celého roku, nejintenzivněji od září do listopadu.
Popis: Keř až menší strom dosahující výšky 1–5 m, s větvemi vystoupavými až přímými a letorosty jemně chlupatými. Listy jsou obkopinaté až eliptické, 15–35 mm dlouhé a 3–7 mm široké, celokrajné, na vrcholu špičaté, na líci zelené, na rubu šedozelené, lysé. Květy vyrůstají v terminálních klasech po 6–13; listeny jsou vejčité, až 1,5 mm dlouhé, lysé; kališní lístky jsou vejčité, bílé, až 2 mm dlouhé, špičaté, lysé, koruna je 3,5–5 mm dlouhá, cípy jsou špičaté, hustě chlupaté. Plody jsou kulovité peckovice, dosahují v průměru až okolo 5 mm, v době zralosti jsou dužnaté, bílé.
Využití: Zralé plody jsou jedlé. O jejich konzumaci se u nás zmiňoval už v roce 1846 Jan S. Presl: Ovoce jeho zachovalo život slavného Riche, společníka Labillardierova, který zabloudiv brzo by hladem byl pošel. Claude Riche byl francouzský přírodovědec, jenž se v prosinci 1792 na pár dnů ztratil při výzkumné expedici – odehrálo se to na západoaustralském pobřeží v oblasti Esperance Bay.
Poznámka: K rodu Leucopogon je v současnosti započítáváno zhruba 110 druhů.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 2. 12. 2023 (Austrálie, Tasmania, Narawntapu National Park).