Pompeius Lenaeus žil patrně v 1. století př. n. l. Otrok, překladatel spisů pontského krále Mithridata do latiny.
Podobně jako nás o životě Sókratově informují jen zmínky v dílech jiných antických spisovatelů, tak i o existenci Lenaeově se dovídáme vlastně pouze od Plinia. Byl to údajně z Řecka pocházející propuštěný otrok římského vojevůdce Pompea Velikého (106–48 př. n. l.), který přeložil do latiny spisy pontského krále Mithridata (132–63 př. n. l.), čímž se výrazně zapsal do historie římského lékařství a poznání léčivých účinků rostlin. Plinius neváhal Lenaea označit přímo jako jediného, který před ním o tomto oboru v Římě pojednával.
V této souvislosti je nutné se zmínit také o postavě samotného autora těchto lékařských spisů, tedy o králi Mithridatovi. Plinius o něm prozrazuje: …namque Mithridates, maximus sua aetate regum, quem debellavit Pompeius, omnium ante se genitorum diligentissimus vita fuisse argumentis praeterquam fama intellegitur. Uni ei excogitatum cotidie venenum bibere praesumptis remediis, ut consuetudine ipsa innoxium fieret; primo inventa genera antidoti, ex quibus unum etiam nomen eius retinet; illius inventum, sanguinem anatum Ponticarum miscere antidotis, quoniam veneno viverent… (Naturalis historiae, XXV 3).
S trochou nadsázky tedy můžeme konstatovat, že každodenní Mithridatovy dobrovolné otravy (samozřejmě spojené s jejich preventivní léčbou) byly velmi významným zdrojem pozdější římské lékařské vzdělanosti. Zcela jistě i z tohoto zdroje čerpal své znalosti také Plinius. O králi Mithridatovi Plinius ještě prohlašuje, že ovládal 22 jazyků, takže s poddanými své rozlehlé říše mohl – i o bylinách – hovořit bez tlumočníka. Po prohrané válce s Římany se všech jeho záznamů zmocnil chrabrý Pompeius Magnus a odvezl je do Říma. A tam už na ně čekal překladatel Lenaeus.
Nelze vyloučit, že Mithridatovy znalosti byly dílem ovlivněny i názory Asklépiadovými, Plinius totiž uvádí, že tento římský lékař poslal králi své spisy.
