Jan Jonston (Joannes Jonstonus) se narodil dne 15. září 1603 v Szamotułech u Poznaně, zemřel 6. června 1675 v slezském Ziebendorfu (dnes Składowice) u Lehnice (dnes Legnica v Polsku). Byl to polský učenec, přírodovědec.
Jeho otec, skotský šlechtic, emigroval ze Skotska do státu zvaného Rzeczpospolita Obojga Narodów, tj. Polsko–litevské unie. Jan nejdříve (od roku 1611) tři roky navštěvoval školu v Ostrorogu, zřízenou Českými bratry. Potom studoval na protestantské škole v Bytomi. V té době mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče, v dalším studiu ho naštěstí podporoval strýc. Jan se na Bytomském gymnáziu setkával s osobnostmi, které u něj vzbudily zájem o filozofii, medicínu (rektor K. Domavius) a historii (B. Exner). Od 10. 4. 1619 studoval na gymnaziu v Toruni, kde byl rektorem filozof a historik K. Graser. Zde se Jan naučil i hebrejsky. Jako kalvinista nemohl studovat na katolické Jagellonské univerzitě v Krakově. Odešel tedy v roce 1622 do Skotska na univerzitu v St. Andrews, kde v roce 1623 získal magisterský stupeň. Studoval zde do roku 1625 scholastickou filozofii, teologii, hebrejštinu. Díky úspěšnému studiu ho podporoval arcibiskup a skotský primas J. Spottiswood (1565–1639) a pomohl mu ke stipendiu. V roce 1625 se Jonston vrátil přes Gdaňsk a Toruň do Szamotul, aby dal do pořádku rodinné záležitosti, chtěl opět odjet do Skotska. Epidemie v Polsku mu však návrat znemožnila. Okolnosti ho v roce 1628 donutily přijmout místo domácího učitele v rodině Korcbok (Kurtzbach)-Zawadskich v Lešně.
Byl aktivním členem českobratrské obce, také se věnoval své první encyklopedii Enchiridion historiae naturalis (1625–28), která později vyšla jako Thaumatographia naturalis, in classes decem divisa; in quibus admiranda: coeli; elementorum; meterorum; fossilium; plantarum; avium; quadrupedum; exanguium; piscium; hominis (Amsterdam 1632). V roce 1629 odcestoval do Německa, navštívil Wittenberg, Lipsko, Frankfurt, Franeker. Ve Franekeru (1629) studoval medicínu, postupně také v Leidenu (1630), Londýně, na univerzitě v Cambridgi – tam botaniku a medicínu. Během studií v Cambridgi dal do tisku filozofický traktát Naturae constantia (Amsterdam 1632). Brzy potom mu byla nabídnuta katedra filozofie v Deventeru, kterou nepřijal. V roce 1631 se vrátil do Polska a stal se vychovatelem Bogusława Leszczyńského. Už v roce 1632 s Bogusławem a dalšími šlechtici odcestoval do ciziny – navštívili Franeker (1632), Leiden a Amsterdam (1632), kde tehdy vyšla jeho Thautomatographia naturalis. V roce 1633 v Leidenu vydal Sceleton historiae universalis civilis et ecclesiasticae pro gymnazium v Lešně. V Leidenu vydal také práci o etice, která se později stala součástí Polymathiae filologicae, která vyšla 1666 ve Frankfurtu. Navštívili také Anglii a po návratu do Leidenu získal Jonston 15. 4. 1634 doktorát medicíny za obhajobu práce De febribus. V tomtéž roce získal lékařský titul i v Cambridgi. Celá společnost cestovala po Nizozemsku, Francii a Itálii, v roce 1636 se vrátili do Polska, Jonston do Lešna. Působil jako městský lékař a lékař Leszczyňských, také kontroloval obchod s léky. Znal se s J. A. Komenským.
Zpracoval příručku lékařství Idea universae medicinae practicae (Amsterdam 1644, jako Syntagma universae practicae libri XIV, Jena 1673). V roce 1646 vydal v Lešně učebnici dendrologie, nebo spíš ovocnářství, Syntagma dendrologi specimen, kde použil systém podle Plinia.
Uznávanou prací je zoologická encyklopedie, která vycházela postupně v letech 1650–53 Theatrum universale historiae naturalis s ilustracemi (tisk Mateusz Merian) a dělením živočichů na skupiny podle přítomnosti krve. Uvedeno je i životního prostředí zvířat, klasifikace přihlíží k práci Aristotelově, Gesnerově a Aldrovandiho. Jonstonova práce je uváděna jako třetí velká přírodovědná encyklopedie renesance a baroka, po K. Gesnerovi (1516–65) a U. Aldrovandim (1522–1605). Práce byla do konce 18. století mnohokrát vydána. Skládá se z částí: Historiae naturalis de avibus libri VI (Frankfurt 1650, Amsterdam 1657), Historiae naturalis de exanguibus aquaticis libri IV (Frankfurt 1650, Amsterdam 1655), Historiae naturalis de piscibus et cetis libri V (Frankfurt 1650, Amsterdam 1657), Theatrum universale omnium animalium quadripedium libri IV (Frankfurt 1652), Historiae naturalis de insectis libri III, De serpentibus et draconibus libri II (Frankfurt 1653).
Za polsko-švédské války protestanti otevřeli brány Lešna švédskému vojsku, ale při zpětném dobývání Poláky bylo město vypáleno (1656). Po vypálení Lešna odešel Jonston na svůj statek v Ziebendorfu (dnes Składowice) u Legnice. Tam pracoval na dalších dílech historických a lékařských. Jeho botanická práce byla vydána v roce 1661 v Lipsku Notitia regni vegetabilis, seu plantarum a veteribus observatarum… in suas classes redacta series. V předmluvě jsou uvedeny části rostlin (kořen, stonek, listy, květy, plody a semena) a obsahové látky (např. galbanum, opium, mana, tragacant, gummi arabicum, dračí krev, myrrha, styrax aj.). Rostliny jsou děleny na stromy, keře, polokeře a byliny (stromy víceméně podle plodů, byliny podle podzemních orgánů, listů atd.). Není zde jednotné hledisko, jsou používány různé nápadné znaky, někdy se druhy stejného rodu nacházejí v různých skupinách.
První kniha je věnována dřevinám:
- stromy s plody jablkovitými (Malus, Cydonia, Citrus, Punica, Pyrus)
- peckovicemi (Persica, Armeniaca, Prunus aj.)
- ořechy (Juglans, Corylus, Castanea; Amygdalus; Pistacia; Acer, Gossypium; palmy)
- s obsahem aromatických látek (Myristica, Cinnamomum, hřebíček, pepř, kardamom)
- s žaludy (Quercus, Fagus)
- bobulemi (Tilia, Viburnum, Platanus, Ricinus; Berberis, Grossularia, Ribes, Sambucus, Laurus; Myrtus, Vaccinium, Olea, Ligustrum; Celastrus, Rhamnus, Lycium, Rubus, Capparis; Juniperus, Cedrus, Thuja, Asparagus; Taxus; Fraxinus, Rhus, Cotinus)
- stromy „ronící slzy“ (Pistacia lentiscus, P. terebinthus, kadidlovník, rostliny poskytující balzám a myrrhu; Cedrus, Pinus, Larix, Picea, Abies, Cupressus)
- s lusky (Cytisus, Laburnum, Acacia; Ceratonia, Cassia, Tamarindus; Evonymus, Nerium)
- s květy podobnými růži (Rosa, Cistus aj.)
- různé (nezařaditelné do předchozích; eben, Guajacum; Jasminum, Syringa; Ulmus, Betula, Alnus, Populus; Salix, Spiraea; Tamariscus, Erica; Santalum).
V druhé knize jsou byliny:
- s cibulemi (Iris, Gladiolus, Hyacinthus; Narcissus, Leucojum, Tulipa, Fritillaria; Crocus, Colchicum, Ornithogallum; Allium; Lilium; Orchis)
- obiloviny (Triticum, Zea, Hordeum, Secale, Oryza, Panicum, Sesamum; Ustilago s poznámkou, že se jedná o nemoc obilovin)
- podobné obilovinám (trávy; Juncus, Cyperus, Equisetum; rákos, Papyrus, Typha; Asphodelus; Iris, Acorus, Zingiber, Curcuma, Crocus)
- s listy pásovitými (Helleborus; Gentiana, Plantago; Polygonatum, Convallaria)
- listy okrouhlými (Pyrola, Nymphaea, Arum, Asarum, Tussilago, Petasites; Aristolochia, Cyclamen, Saxifraga)
- tučnolisté (Sedum, Aloe; Portulaca, Sempervivum)
- drsnolisté (Echium, Onosma, Anchusa, Prunella, Bellis; Pilosella, Gnaphalium, Leontopodium)
- s měkkými listy (Malva, Geranium, Sanicula, Alchemilla, Cannabis; Potentilla, Fragaria, Trifolium, Lotus, Melilotus)
- s listy do hvězdy (Rubia, Galium; Ruta, Thalictrum)
- s listy vláknitými (kapradiny; mechy, lišejníky, chaluhy)
- s plochým květenstvím (Chrysanthemum, Bellis; Artemisia; Helichrysum, Aster, Alisma; Anemone, Pulsatilla, Adonis, Ranunculus)
- „věncovité“ (Lychnis, Saponaria; Dianthus; Antirrhinum, Linaria, Lavandula, Rosmarinus; Hyssopus, Satureja, Thymus; Mentha, Melissa, Melampyrum, Stachys; Salvia, Verbascum, Primula, Digitalis)
- s okolíkem (Anethum, Foeniculum, Daucus; Imperatoria, Pimpinella; Valeriana; Achillea)
- s „hlavou“ (netrnité Succisa, Scabiosa, Centaurea; trnité Carduus, Cirsium, Dipsacus, Eryngium)
- s lusky (Faba, Phaseolus, Lathyrus; Cicer, Lupinus; Consolida, Chelidonium, Aquilegia)
- byliny mléčící (Euphorbia)
- popínavé (Smilax, Bryonia, Vitis; Clematis; Hedera; Cucumis, Melo, Cucurbita)
- jedovaté (Solanum, Mandragora, Nicotiana, Papaver; Aconitum)
- olejodárné a příbuzné (Brassica, Sinapis, Reseda, Persicaria hydropiper, Capsicum; Nasturtium, Capsella, Alliaria; kultivary Brassica oleracea; Rumex, Spinacia; Beta, Atriplex, Amaranthus, Mercurialis; Lactuca, Sonchus, Cichorium)
- různé (Lysimachia, Veronica; Hypericum, Polygonum; houby – Agaricus, Tuber)
Napsal i práci mineralogickou Notitia regni mineralis seu subterraneorum catalogus, cum praecipius differentiis (Lipsko 1661). V roce 1662 mu vyšla ve Frankfurtu Dendrographias sive historiae naturalis de arboribus et fructicibus tam nostri, quam peregrini orbis, libri decem s popisem 2000 druhů dřevin v deseti skupinách podle užitkových vlastností nebo plodů, uspořádaných jako v Notitia. Postupně odmítl nabídku profesorských míst v zahraničí (Heidelberg, Lipsko). Posledním jeho dílem byla v roce 1673 ve Vratislavi vydaná Syntagma universae medicinae practicae.
