Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Milička polabská pochází pravděpodobně z východní Asie, ale byla rozeznána teprve v Německu. Ve střední Evropě byla dále zjištěna v ČR, Polsku, Rakousku a na Slovensku. V ČR byla zjištěna podél Labe u Děčína, také v Kolíně a v Praze (zde poprvé v roce 1968). Na Slovensku byla doložena rovněž v roce 1968 z přístavu v Bratislavě.
Ekologie: Nejčastějším stanovištěm jsou ruderalizovaná místa, zejména v přístavech, na nádražích a podél komunikací, ale roste i na říčních náplavech.
Popis: Jednoletá trsnatá tráva, stébla jsou přímá nebo vystoupavá, 10–40(–70) cm vysoká. Listy jsou čárkovité, na rozhraní pochvy a čepele obvykle se svazečky chloupků 2–3,5 mm dlouhých. Lata je všesměrná, v obrysu jehlancovitá, řidčeji eliptická nebo vejčitá, dolní větévky laty vyrůstají obvykle jen po 1–2, jsou tuhé, rovné a přímé, vřeteno laty i větévky a stopky klásků jsou drsné; stopky postranních klásků jsou 1–2,5(–4,5) cm dlouhé; klásky jsou 4–7květé, zelené nebo nafialovělé, za zralosti rozpadavé, dolní pleva je 0,3–0,8 mm dlouhá, horní pleva 0,8–1,4 mm dlouhá; nejdolejší plucha je o mnoho delší než dolní pleva, žilky na pluchách jsou většinou vyniklé; plušky často vytrvávají po opadu klásků. Obilka je 0,7–0,9 mm dlouhá.
Poznámka: Někteří badatelé tento druh ztotožňují s japonskou miličkou cizí (Eragrostis multicaulis), většina středoevropských autorů však preferuje samostatné hodnocení.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 17. 8. 2015 (Česko, Děčín, náplavy Labe u ústí Ploučnice).