Syn.: Morus tatarica L., Morus atropurpurea Roxb., Morus italica Poir., Morus constantinopolitana Poir., Morus morettiana Jacq., Morus chinensis Lodd. ex Loudon, Morus intermedia Perr., Morus latifolia Poir., Morus multicaulis (Perr.) Perr.
Česká jména: jahody mořské (Černý 1517), morušovník bílý (Kubát 2002)
Čeleď: Moraceae Link – morušovníkovité
Rozšíření: Původně endemit střední a severní Číny, dnes hojně pěstován po celém světě. V Evropě (především ve Středozemí) je pěstován po několik století, dále i v Malé a Střední Asii. Je vysazován na všech kontinentech, kde často zplaňuje, objevuje se například v Jižní Americe v pobřežních a nížinných oblastech Peru a Bolívie, Paraguayi, Uruguayi a severní Argentině, ale také ve Střední Americe, na východě USA a v jižních částech Kanady. Naturalizovaný v Jihoafrické republice, Indii, Afghánistánu, Japonsku, na Borneu, Papui-Nové Guinei, Filipínách, Havajských ostrovech. U nás je vysazován rovněž, daří se mu v termofytiku, výskyt je znám ve většině okresů mezofytika. V teplejších oblastech i ve volné krajině.
Ekologie: Druh dlouhodobě pěstovaný v kultuře, v domovině roste v rozvolněných lesích na svazích, od nížin až do hor. Kvete od května do června.
Popis: Strom až 17 m vysoký, v méně příznivých podmínkách spíše keř s širokou korunou. Borka je šedohnědá, letorosty jemně pýřité, tenké, zbarvené do hněda. Listy jsou řapíkaté, řapík je tenký, obvykle delší než 1/5 čepele, která je často široce eliptická, ale tvar listů je velmi variabilní, jsou až 18 cm dlouhé a 7–10 cm široké, na líci lesklé, jasně zelené, na rubu lysé, jen řídce chlupaté, kraj listů je pilovitý nebo vroubkovaně zubatý. Květenství jsou jednopohlavná, samčí jehnědy 2–4 cm dlouhé, květy s okvětními lístky 2–3 mm dlouhými. Samičí květenství tvoří strboulovité jehnědy, 1–2 cm dlouhé, čnělky jemně pýřité. Plodenství je 1–2 cm dlouhé, válcovité až kulovité, složené z mnoha zřetelných plůdků. Stopky plodenství zdéli bílých až fialově červených plodenství.
Využití: V kultuře je již zhruba od roku 2700 př. n. l., sloužil především pro chov bource morušového. V Číně se v tradiční medicíně používají plody, kůra i listy. Plody se používaly k zavařování a výrobě pochutin, popřípadě k přibarvování vína. V Číně se používá také lýko při výrobě papíru a zpracování textilií. Dobrá medonosná rostlina, dříve se využívala i pro dřevo v truhlářství.
Existuje řada kultivarů, které se mohou lišit barvou a chutí plodů. Existují i červenoplodé kultivary, které bývají zaměňovány za morušovník černý. Dnes je tento druh vysazován spíše ojediněle pro okrasu, ale i do stromořadí nebo do živých plotů. Namrzá, ale dobře regeneruje. Na podzim mají listy pěkné žluté zabarvení.
Fotografováno ve dnech 5. 5. 2014 (Arménie, Jerevan) a 25. 7. 2014 (Česko, ZOO a zámek Zlín-Lešná).