Syn.: Abelia hanceana Mart. ex Hance, Abelia rupestris Lindl., Linnaea aschersoniana Graebn., Linnaea chinensis (R. Br.) A. Braun et Vatke, Linnaea rupestris (Lindl.) A. Braun et Vatke
Česká jména: abélie (Mareček 1994)
Čeleď: Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité
Rozšíření: Střední a jižní Čína – v provinciích Fu-ťien (Fujian), Kuang-tung (Guangdong), Kuang-si (Guangxi), Kuej-čou (Guizhou), Chu-pej (Hubei), Chu-nan (Hunan), Ťiang-si (Jiangxi), S’-čchuan (Sichuan), Jün-nan (Yunnan), Če-ťiang (Zhejiang) – Japonsko (Rjúkjú) a Tchaj-wan. Rostlina je v Asii běžně pěstována, a proto je její původní areál nejistý.
Ekologie: Lesy, křovinaté porosty zahrad. V horách stoupá do nadmořské výšky 1500 m.
Popis: Opadavý či v teplém podnebí poloopadavý, hustě větvený keř, 1,5–2 m vysoký. Mladé větve jsou pýřité. Listy jsou vstřícné, někdy vyrůstají přeslenitě po třech, na krátkých řapících. Vejčité listy jsou obvykle celokrajné či vroubkované, asi 3 cm dlouhé.
Květenstvím je lata, která se zakládá na koncích letošních větví. Vykvétá na konci léta a na podzim, květy jsou světle růžové, vonné; koruna je dlouze trubkovitá. Kalich je složený z pěti volných ploše rozprostřených lístků, je také bílý či růžový, ve stáří tmavne. Dlouho vytrvává i po opadu koruny a prodlužuje tak ozdobnost keře.
Využití: V Praze zcela mrazuvzdorný keř, který lze do kultury doporučit především pro pozdní, letní dobu květu. Tato abélie je nenáročná dřevina vhodná na světlé stanoviště. Plnému slunečnímu úpalu se však pro jistotu vyhneme. Půda by měla být živná, humózní, nepříliš suchá. Můžeme ji pěstovat solitérně, ale častěji se kombinuje s jinými listnatými keři s podobnou texturou. Množí se řízkováním nebo výsevem semene.
Poznámka: Rod byl pojmenován po anglickém přírodovědci C. Abelovi.
Fotografovali Pavel Sekerka, dne 2. 10. 2008; Jindřich Houska, dne 24. 9. 2006 (Česko, Botanická zahrada hlavního města Prahy).