Syn.: Agaricus augustus var. albus M. M. Moser, Agaricus augustus var. perrarus (Schulzer) Bon et Cappelli, Agaricus peronatus Massee, Agaricus perrarus Schulzer, Fungus augustus (Fr.) Kuntze, Fungus peronatus Kuntze, Pratella augusta (Fr.) Gillet, Psalliota augusta (Fr.) Quél., Psalliota peronata Massee, Psalliota perrara (Schulzer) Bres.
Česká jména: pečárka obrovská, pečárka vzácná, žampión obrovský, žampión vzácný
Čeleď: Agaricaceae Chevall. – pečárkovité
Rozšíření: Vyskytuje se v celém mírném pásmu severní polokoule.
Ekologie: Roste nepříliš hojně ve všech typech lesů, také na zahradách, v parcích a na okrajích cest, a to jak pod listnáči, tak pod jehličnany. Vyrůstá v červenci až říjnu, jednotlivě i ve skupinách.
Popis: Klobouk zpočátku skoro kulovitý až polokulovitý, později ploše klenutý, velký a masitý, má průměr 10–20 cm. Povrch klobouku je hustě pokryt vláknitými žlutavě nahnědlými, až tmavě hnědými přitisknutými šupinkami na krémovém až okrovém podkladu; na středu je hladký a tmavěji hnědý. Lupeny jsou volné, se zubatým ostřím, zpočátku bílé nebo krémové, později růžově šedé a ve stáří čokoládově hnědé od uvolněného výtrusného prachu. Třeň je 10–20 cm dlouhý a 2–4 cm široký, válcovitý, na bázi často ztlustlý, masitý, tuhý, nad prstenem hladký, pod prstenem vlnatý, později pokrytý většinou bělavými, nebo nažloutlými až nahnědlými šupinkami. Prsten je blanitý, povislý, často potrhaný, bělavý, bělavě až nažloutle vločkatý. Báze třeně bývá ponořena hluboko v substrátu. Dužnina je bílá, ve stáří žlutorezavá, vůně silně anýzová až hořkomandlová, chuť oříšková. Výtrusný prach je purpurově hnědý, výtrusy vejčitě elipsoidní, barvy skoro neprůhledně hnědé 7,5–9 × 5,5–6 µm velké.
Záměny: Druh, který lze poměrně dobře určit, především vzhledem k mohutným plodnicím a přitisklým šupinám na klobouku. Husté šupiny na klobouku má také menší pečárka Langeova (Agaricus langei) která má nápadně dlouhý třeň s vláknitými šupinkami, nevýraznou vůni a na řezu ve třeni červená; a také pečárka Bohusova (Agaricus bohusii) rostoucí v trsech, s hladkým třeněm. Oba druhy jsou také jedlé.
Využití: Jedlá houba, vhodná i k sušení; používají se klobouky, třeň je značně tuhý.
Poznámka: Dříve dělili někteří autoři tento taxon na dva druhy podle barvy šupin, takže ve starší literatuře najdeme vedle pečárky císařské ještě pečárku vzácnou Agaricus perrarus.
Fotografováno ve dnech 19. 8. 2010 (Česko, Čechy, Praha) a 1. 8. 2014 (Roztoky).