Syn.: Agaricus meleagris var. grisea (A. Pearson) Wasser, Agaricus pseudocretaceus Bon, Agaricus xanthodermus var. griseus (A. Pearson) Bon et Cappelli, Agaricus xanthodermus var. lepiotoides Maire, Fungus xanthodermus (Genev.) Kuntze, Pratella xanthoderma (Genev.) Gillet, Psalliota flavescens Richon et Roze, Psalliota grisea (A. Pearson) Essette, Psalliota xanthoderma (Genev.) Richon et Roze, Psalliota xanthoderma var. grisea A. Pearson, Psalliota xanthoderma var. lepiotoides (Maire) Rea – žampión zápašný
Čeleď: Agaricaceae Chevall. – pečárkovité
Rozšíření: Je rozšířená v Evropě, Severní Americe a Africe.
Ekologie: Vyrůstá od června do října na loukách, zahradách, pastvinách, v parcích a v křovinách, někdy i v listnatých a jehličnatých lesích na bohatších půdách, je zvláště hojná po vytrvalých deštích. Objevuje se většinou ve skupinách.
Popis: Klobouk má průměr 5–15 cm, zpočátku je nepravidelně polokulovitý s podvinutým okrajem, později vyklenutý až plochý. Má bílou barvu, často ve středu světle hnědou, později se zbarvuje šedohnědě, po otlačení výrazně žloutne, po čase otlačená místa ztmavnou. Povrch je hladký, ve stáří se šupinami, za sucha rozpraskává. Lupeny jsou volné, zpočátku světle šedorůžové, postupně sytě růžové, čokoládově hnědé až černé. Třeň je v mládí bílý, pomačkaná místa žloutnou, po čase hnědnou, ve stáří může být třeň hnědý. Je 5–15 cm vysoký, do 2 cm tlustý, hladký, hedvábně lesklý, válcovitý, na bázi hlízovitě rozšířený. Prsten v horní části třeně je blanitý, shora hladký, dole vločkovitý, zvláště při okraji, okraj může být dvojitý. Dužnina je masitá, pevná, bílá, po poranění žloutnoucí, zvláště intenzivně ve spodní části třeně. Chuť je nevýrazná. Má karbolový pach, za čerstva slabý, velmi výrazný při tepelné úpravě. Výtrusný prach je čokoládově hnědý, výtrusy jsou tmavě hnědé, hladké, elipsoidní, 4,5–7 × 3–5 μm velké.
Záměny: Je zaměnitelná především s dobrou jedlou pečárkou ovčí (Agaricus arvensis), která nemá v žádném stadiu čistě růžové lupeny a hlíza na řezu nemá intenzivní žluté zbarvení. Podobné jsou i pečárka polní (Agaricus campestris), která po pomačkání nežloutne, má jednovrstevný prsten a pečárka hajní (Agaricus silvicola) s dvojitým prstenem.
Dobrý rozlišovací znak je zvláště výrazné chromově žluté zabarvení v hlízovité části třeně, kterou nemají jiné pečárky, jejichž povrch při pomačkání také mírně žloutne (pečárka ovčí, pečárka hajní) a karbolový zápach. Čerstvé plodnice páchnou slabě, pach je výrazný při tepelné úpravě, při pochybnostech se také doporučuje kousek houby na misce posolit a po chvíli přivonět.
Využití: Je slabě jedovatá, způsobuje pocení, nevolnosti, bolesti žaludku, zvracení, zvláště u citlivých jedinců. Po dlouhé tepelné úpravě se tyto účinky většinou neobjeví, ale pokrmu zůstává karbolová pachuť.
Fotografováno ve dnech 24. a 25. 5. 2010 (Česko, Čechy, Roztoky).