Syn.: Amelanchier arborea subsp. grandiflora P. Landry, Amelanchier canadensis subsp. confusa Á. Löve et D. Löve, Amelanchier ×confusa Hyl., Amelanchier ×grandiflora Rehder
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Zřejmě hybrid severoamerických druhů – existují hypotézy, že jedním z rodičů je Amelanchier laevis, druhým Amelanchier canadensis nebo Amelanchier arborea. V Evropě je pěstován od 18. století a v Anglii, Belgii, Nizozemsku a Německu hojně zplaňuje a místy se chová invazně.
V České republice zplaněl v okolí Nových Hradů: v Tereziině údolí byl zřejmě vysazen již na počátku 19. století a rozšířil se odtud do okolí. Zplanění bylo zjištěno i v Průhonickém parku. Zde představený jedinec roste v kamenném tarasu poblíž ruiny statku ve vojenském prostoru Boletice a byl vysazen nejpozději ve třicátých letech 20. století.
Ekologie: Roste v lesních lemech a křovinách na mezických stanovištích, obvykle na kyselých půdách.
Popis: Opadavý keř nebo stromek až 10 m vysoký; často tvoří více kmínků až 20 cm silných, s hnědočervenou až šedou, podélně rozpukanou borkou. Listy jsou střídavé; řapík je (1–)1,6–2(–2,7) cm dlouhý; čepel je podlouhlá až obvejčitá, 4,5–8,5 cm dlouhá a (2–)3–4(–5) cm široká (v době květu sotva poloviční), matně zelená, často měděně naběhlá, na líci téměř lysá, na rubu bělavě hedvábitě chlupatá, na bázi zaokrouhlená až mělce srdčitá, na okraji hustě pilovitá, s 4–7 zuby na 1 cm délky čepele, na vrcholu s 1–2 mm dlouhou osinkatou špičkou; palisty jsou čárkovité. Květenství je přímo odstálý až poněkud převislý hrozen (3,5–)4–7(–8) cm dlouhý, zpočátku vlnatě chlupaté, později olysalý, obvykle s 8–10 květy; květní stopky jsou (1–)1,3–2,4(–3) cm dlouhé; češule 3–5 mm široké; kališní lístky kopinaté, 3–5 mm dlouhé; korunní lístky podlouhlé až obvejčité, 9–14 mm dlouhé, bílé; tyčinky 3,5–5 mm dlouhé; čnělky 3–5 mm dlouhé, do poloviny srostlé. Plody jsou kulovité malvice 9–11 mm v průměru, zpočátku purpurově červené, posléze modročerné.
Využití: Ozdobná dřevina s nápadnými květy a chutnými plody.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 4. 6. 2021 (Česko, Čechy, vojenský újezd Boletice, zaniklá osada Květná).