Syn.: Erigeron gramineus L., Erigeron graminifolium Pall. ex Herder, Aster gramineus (L.) Kom.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Jihosibiřský element s rozlehlým areálem sahajícím z východního Kazachstánu do dahurské Sibiře a Poamuří, odtud pak přes severní a východní oblasti Mongolska do čínského Chej-lung-ťiangu.
Ekologie: Roste na suchých horských skalnatých a kamenitých stepních svazích, v trhlinách skal i na zpevněných sutích. Je diferenciačním druhem některých společenstev svazu Stipion krylovii ve středoasijských stepích třídy Cleistogenetea squarrosae. Přechodný chamaefytický hemikryptofyt, v sibiřských horách rozkvétá na samém počátku jara v květnu.
Popis: Vytrvalá bylina se silným kůlovitým kořenem, přecházejícím do rozvětveného kaudexu pokrytého zbytky odumřelých listů. Z kaudexu vyrůstají chomáčky vzpřímených, lysých, tence lineárních, jednožilných trávovitých listů s drsně brvitými, ale svinutými okraji, stěsnaných do nevelkých podušek stěží 5 cm vysokých; suché přetrvávají do jara, kdy jsou nahrazovány listy novými. Soliterní úbory rozkvétají na silných vlnatě chlupatých stopkách, jsou až 2 cm široké a mají zvonkovité zákrovy s třemi až čtyřmi řadami střechovitě seskládaných, úzce kopinatých, podél žebra zelených a vlnatě opředených listenů s bělavými blanitými okraji a purpurovými špičkami. Květy na plochém lůžku jsou všechny plodné, v disku oboupohlavné s pětizubými žlutými trubkami; paprsky jsou samičí, podlouhle vejčité, bílé, někdy i bledě růžové. Podlouhlé, dvouhranně smáčknuté, stříbřitě šedé nažky jsou obdařeny čtyřřadým chmýrem se žlutobílými, jemně pýřitými paprsky, zhruba stejně dlouhými jako korunní trubky oboupohlavných kvítků.
Fotografováno ve dnech 23. 5. 2023 (Mongolsko, Ulaanbaatar, Šarga Morjt), 24. 5. 2023 (Ulaanbaatar, Baga Tenger) a 25. 5. 2023 (Ulaanbaatar, Čingeltej).