Syn.: Argyrolobium argenteum (L.) Willk., Argyrolobium linnaeanum Walp., Cytisus argenteus L., Cytisus zanonii Turra
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Západomediteránní druh s areálem sahajícím od Portugalska a severního Maroka až po Itálii a chorvatskou Dalmácii.
Nominátní poddruh je uváděn z Evropy i severozápadní Afriky, v Maroku, Alžírsku a Tunisku jsou ještě rozlišovány tři další poddruhy.
Ekologie: Roste na suchých stanovištích v mediteránní křovinaté vegetaci a v borových lesích. Kvete od března do června.
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhami poléhavými, až 25 cm dlouhými, na bázi dřevnatými, stříbřitě hedvábitě chlupatými. Listy jsou řapíkaté, 3četné, lístky jsou eliptické až kopinaté, 5–20 mm dlouhé a 3–8 mm široké, na líci lysé nebo řídce chlupaté, na rubu hustě stříbřitě chlupaté. Květy vyrůstají jednotlivě nebo v terminálních svazečcích až po 3, kalich je chlupatý, 2pyský, jeho trubka je zřetelně kratší než pysky, horní pysk je 2cípý, dolní 3cípý, koruna je 9–12 mm dlouhá, žlutá, pavéza je vně jemně chlupatá, křídla jsou volná, člunek tupý. Plodem je lusk, 15–35 mm dlouhý a až 6 mm široký, chlupatý.
Poznámka: K rodu Argyrolobium je v současnosti řazeno 80 druhů (POWO 2025), pocházejí z jihu Evropy, jihozápadní a jižní Asie a ze severní, východní i jižní Afriky. V Evropě je kromě představovaného druhu rozlišováno ještě Argyrolobium biebersteinii, které se vyskytuje na Krymu, v oblasti Kavkazu a také na severu Malé Asie.
Giacomo Zanoni (1615–82), po němž je druh nazván, byl významný italský botanik působící na univerzitě v Boloni.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 19. 4. 2025 (Španělsko, Baleárské ostrovy, Mallorca, Serra de Tramuntana, masiv Puig Gros).