Syn.: Asparagus aetnensis Tornab., Asparagus corruda Scop., Asparagus inarimensis Tornab.
Čeleď: Asparagaceae – chřestovité
Rozšíření: Středozemí (od Pyrenejského poloostrova přes Itálii po Turecko, Kypr a Izrael, také severní Afrika).
Ekologie: Roste v macchii, garrigue, při okrajích cest, od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1300 m. Kvete od června do září.
Popis: Popínavý stálezelený polokeř, dvoudomý, jehož větve dorůstající až 220 cm délky. Hlavní stonek je ostnitý, světle šedý, s mnoha krátkými, rovnoběžně rostoucími větvičkami. Listy jsou přeměněné v drobné šupiny, v jejichž úžlabí vyrůstají po 5–50 jehlicovité, 2–8 mm dlouhé, tuhé, pichlavé fylokladie. Květy jsou stopkaté, drobné, jednotlivé nebo ve skupinkách, pravidelně trojčetné. Okvětní lístky dosahují 3–4 mm v průměru, na bázi jsou srostlé, nažloutlé nebo bělavé. Květy jsou jednopohlavné. Plody jsou červené, později černající bobule, které dosahují 5–10 mm v průměru.
Využití: Mladé výhonky lze na jaře konzumovat podobně jako výhonky chřestu lékařského (Asparagus officinalis).
Fotografováno ve dnech 29. 9. 2011 (Chorvatsko, Blato), 30. 9. 2012 (Chorvatsko, zátoka u Robotnice a v Primoštenu) a 22. 9. 2016 (Chorvatsko, z ostrova Kaprije).