Syn.: Megasea ciliata Haw., Megasea ligulata hort. ex Hubb., Saxifraga ciliata Royle, Saxifraga ligulata var. ciliata (Haw.) Hook. f. et Thomson, Saxifraga thyrsoidea Tausch, Saxifraga thysanodes Lindl.
Čeleď: Saxifragaceae Juss. – lomikamenovité
Rozšíření: Endemit vysokohorských masívů kašmírsko-nepálského pomezí.
Ekologie: Roste na drolících se skalách, příležitostně vysýchavých, v subalpínských křovinách mezi 2000 až 3000 m nadmořské výšky. Hemikryptofyt. V himálajské domovině kvete obvykle v dubnu a květnu, v nížinných středoevropských zahradách v březnu – v oblastech bez sněhové pokrývky bývají květenství často poškozována nočními mrazíky.
Popis: Vytrvalé byliny se silnými oddenky, za květu zhruba čtvrt metru vysoké, s listy v růžicích v zimě odumírajícími, krátce řapíkatými, víceméně polehlými, s čepelemi široce obvejčitými nebo okrouhlými se srdčitě vykrojenými bázemi, obvykle celokrajnými, oboustranně měkce pýřitými (shora však příležitostně olysávajícími) a po okrajích brvitými, stěží 20 cm dlouhými. Chocholíky podepřené lysým, na okraji brvitým, bělavým listencem na bezlistých, masitých, zelenavých nebo růžově naběhlých stoncích sestávají z různoobalných, pětičetných, miskovitých květů s podlouhlými kališními a okrouhlými, nehetnatými, až 1 cm dlouhými, bílými nebo bledě růžovými korunními lístky, z deseti tyčinek s purpurovými nitkami a růžovými prašníky, a ze zelených nebo narůžovělých pestíků. Plodem je dvoupouzdrá tobolka s malými, protáhlými, temně hnědými semeny.
Poznámka: Tato krajně neobvyklá, v zimě zatahující bergénie byla jako Megasea ciliata Haw. popsána roku 1821 a pěstována je zhruba od poloviny devatenáctého století – je to ale historie obestřená záhadami. Haworthovo jméno spojuje Robert Sweet s rostlinami, dopěstovanými ze semen poslanými v témže roce G. Potterem z kalkatské botanické zahrady do londýnských školek James Colvill & Son, šlo však nejspíš o nepálskou Bergenia pacumbis (D. Don) Wu et Pan, která byla s B. ciliata dlouho spojována. Pod jménem Saxifraga ciliata vyobrazil pak John Lindley roku 1843 bergénii dopěstovanou ze semen, která ze saharunpurské botanické zahrady poslal John Royle – ta se však ukázala být až o patnáct let později rozpoznaným a popsaným afghánským druhem Bergenia stracheyi (Hook. et Thoms.) Engl. Skutečná Bergenia ciliata byla nejspíš introdukována až roku 1845 pod jménem Saxifraga thysanodes. Ale i pod tímto jménem byly v zahradách rozšiřovány všechny tři výše zmíněné druhy a později také hybridy z erfurtských školek Haage & Schmidt, popsané později E. Regelem jako Saxifraga schmidtii (jejich hybridní původ rozpoznal až o půl století později Arnošt E. hrabě Silva-Tarouca).
Fotografováno ve dnech 7. 4. 2022 (Česko, Morava, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně) a 13. 4. 2023 (Lednice, Mendeleum, sbírky zahradnické fakulty Mendelovy univerzity).