Syn.: Polygonum affine D. Don, Persicaria affinis (D. Don) Ronse Decraene, Polygonum brunonis Wallich, Polygonum donianum Spreng.
Čeleď: Polygonaceae Juss. – rdesnovité
Rozšíření: Areál druhu sleduje hřebeny západohimálajských pohoří – z íránsko-afghánského Chorásánu vybíhá do pákistánských a indických oblastí někdejšího Kašmíru a dále přes Nepál, Sikkim a Bhútán do jihozápadního Tibetu. Často pěstovaný druh, ojediněle uniká ze zahrad v přímořských oblastech západoevropských a skandinávských zemí.
Ekologie: Roste na kamenitých holích, spoře zatravněných svazích a ve skalních trhlinách nad lesní hranicí mezi 3200 a 4800 m nadmořské výšky. Chamaefyt. V asijských velehorách kvete v červenci a v srpnu, v západoevropských a středoevropských zahradách často až do října.
Popis: Vytrvalý lysý polokeř s tenkými, větvenými, dřevnatějícími, z větší části nadzemními plazivými oddenky, v nodech pokrytými rozpadajícími listovými pochvami. Z těchto vyrážejí vzpřímené květonosné lodyhy, s květenstvím zhruba 25 cm vysoké, a plazivé, robustněji olistěné sterilní výhonky. Přízemní listy má krátce řapíkaté, s protáhlými palisty a s čepelemi až 10 cm dlouhými, obkopinatými nebo eliptickými, hrotnatými i tupými, s podvinutými a drobně kadeřavými okraji. Lodyžní listy jsou přisedlé a nápadně zmenšené, s tubulárními, hnědými, rozedraně blanitými, žebernatými, nebrvitými botkami. Terminální klasy jsou asi 5 cm dlouhé, poměrně silné a husté, s květy stěží 5 mm dlouhými na stejně dlouhých stopečkách, ve svazečcích stažených vejčitými blanitými listeny. Okvětí je pětidílné, růžové nebo purpurově červené, s osmi tyčinkami ve dvou kruzích (vnitřní bývají delší) a trojúhlými semeníky s třemi při bázi nepatrně srostlými čnělkami. Hranatě elipsoidní, leskle tmavohnědá, zahrocená nažka zůstává ponořena v přetrvávajícím okvětí.
Využití: V Kašmíru se z oddenků a listů vaří čaj a připravují diuretické nálevy, předepisuje se také při léčení nemocí z nachlazení a jako expektorans.
Poznámka: V domovině značně proměnlivý druh, poprvé sbíraný Nathanielem Wallichem v nepálských velehorách roku 1825, zavedl do anglických zahrad nejspíš John Forbes Royle zhruba o dvě desetiletí později ze saháranpúrské botanické zahrady. Trvalkovými školkami byl pak téměř po celé století rozšiřován pod jménem Bistorta brunonis. Nyní je nabízen v půl tuctu růžově nebo karmínově odrůd a s oblibou je vysazován v zahradách i v městské zeleni.
Fotografováno dne 20. 9. 2023 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně, rostliny v kultivaci)