Ještě jedné zásady bychom se měli ve spojení s latinskými jmény držet: zásadně je neskloňovat.
Jsme-li začátečníci, často ani neodhadneme rod latinského slova, a pak takové skloňování působí tak trochu směšně. Skloňování bychom se měli vyvarovat i v projevu mluveném, v psaném textu je latinské slovo v českém pádě jednoznačně hrubka. Vždycky se dá příslušná pasáž sdělit jinak!
Jestliže shrneme celé předcházející povídání, vychází ponaučení: pokud si upamatujeme pár zásad latinského tvarosloví, podaří se nám snadno překlenout mnoho problémů. Přesto však zůstane pár případů, u nichž si budeme vždycky muset pomoci srovnáním s renomovaným zdrojem. Omezit chyby na minimum je přitom jednoznačným signálem, že to s disciplínou, do níž se pouštíme, myslíme opravdu vážně.
Nakonec douška: Nebojme se, jsme-li začátečníci, za chyby v koncovkách latinských jmen nás v mluveném projevu nebo v jednoduchém, rychle tvořeném psaném textu (např. při písemné examinaci) až tak pokutovat nebudou. Ale odevzdáváme-li písemný elaborát typu seminárka nebo dokonce rukopis botanické prvotiny, je na místě na správných tvarech trvat. Čas na dohledání a zkontrolování správných tvarů latinských jmen bychom si vždy měli naplánovat a vyhradit – až si budeme se jmény jisti v kramflecích, dá nám to samozřejmě práce mnohem méně. Nedostatky tohoto typu jsou posuzovány v písemných materiálech mnohem přísněji, protože svědčí především o ledabylosti.
