Syn.: Brassica gongylodes (L.) Mill., Brassica oleracea subsp. gongylodes (L.) Schubl. et G. Martens
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Rozšíření: Kulturní plodina, vyšlechtěná varieta brukve zelné (Brassica oleracea), v přírodě se nevyskytuje. V současnosti se pěstuje v mnoha oblastech světa, především pak v zemích s německým kulturním vlivem.
Ekologie: Pěstuje se v zahradách i polních kulturách.
Popis: Dvouletá bylina vytvářející v prvním roce dřevnatý košťál, který je zakončen olistěnou stonkovou hlízou (bulvou). Listy jsou řapíkaté, v obrysu eliptické až skoro okrouhlé, po okraji zubaté až laločnaté, ojíněné; hlízy jsou kulovité až elipsoidní, šedozelené, žlutozelené nebo fialové, ojíněné. Ve druhém roce vyrůstá stonek s rozvětveným terminálním květenstvím, květy jsou 4četné, korunní lístky žluté. Plodem je válcovitá šešule.
Využití: Oblíbená košťálová zelenina, konzumuje se za syrova, ale i vařená, slouží k přípravě polévek a omáček.
Poznámka: Už v dobách antického Říma byla známá tzv. pompejská brukev, která se vyznačovala zesíleným stonkem. Avšak nejpodstatnější výsledky šlechtění této brukve přineslo až 19. století – na šlechtění kedluben se výrazně podílela také pražská zelinářská rodina Dvorských, zelinář Karel Dvorský získal v roce 1911 na semena svých kedluben dokonce ochrannou známku (na krátký čas zaměstnával na své zahradě i spisovatele Franze Kafku).
Fotografováno dne 12. 6. 2019 (Česko, Čechy, Polabí, kultura).