Česká jména: kadeřávek, jarmuz (Mareček 1997), kadeřavá kapusta (Kubát 2002)
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Rozšíření: Prastará kulturní plodina. Brukve s kadeřavými listy, které netvoří hlávky, se v antickém Řecku pěstovaly již asi 400 před naším letopočtem. Odtud se kultura rozšířila na území dnešní Itálie (latinský název odkazuje na italické kmeny ze střední a jižní části Apeninského poloostrova) a dále do západní Evropy, v novější době i do Severní Ameriky.
Ekologie: Mezi kulturními typy z okruhu brukve zelné snáší kadeřávek nejnižší teploty, běžně přežívá do -15 °C.
Popis: Obvykle dvouletá, řidčeji i vytrvalá bylina vysoká 0,5–1 m; lodyha je přímá, neztlustlá, nedřevnatí nebo dřevnatí až těsně před koncem vegetace. Listy jsou střídavé, soustředěné v horní části lodyhy, čepel je v obrysu obvejčitá, prohnutá dolů podél střední žilky, bohatě kadeřavá na okraji zvlněné a hustě nerovnoměrně vroubkovaná, čepel je vejčitá až podlouhlá, 1,5–7 cm dlouhá a 1–2,5 cm široká, na líci lysá, na rubu alespoň na žilkách krátce pýřitá, na bázi klínovitá, celokrajná nebo na okraji drobně ostře pilovitá, na vrcholu špičatá. Květenství je hrozen; kališní lístky jsou 0,7–1,2 cm dlouhé, přitisklé ke koruně; korunní lístky jsou nehetnaté, 1,2–2,5 cm dlouhé žluté; tyčinek je 6; semeník je svrchní. Plody jsou +/- válcovité šešule, 5–8(–14) cm dlouhé, s vyniklou střední žilkou na chlopních; semena jsou široce elipsoidní.
Využití: Listová zelenina, nenáročná na pěstování; listy postupně lze sklízet po celou zimu. Zvláště oblíbená je v Portugalsku, Irsku, Skotsku, Nizozemsku, na severu Německa a v Dánsku, specifické odrůdy se tradičně pěstují také v Itálii a v Rusku. Ve všech těchto zemích je kadeřávek součástí tradičních kulinářských specialit.
Poznámka: Pěstuje se ve více odrůdách, které se liší vzrůstem, některé mají i červené nebo fialově zbarvené listy; existují i odrůdy víceleté.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, v dubnu 2020 (Česko, Čechy, Včelná, v kultuře).