Caryopteris incana × Caryopteris mongholica
Česká jména: ořechoplodec clandonský (Hieke 1978, Mareček 1994)
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: V evropské kultuře vzniklý kříženec východoasijských druhů Caryopteris incana a C. mongholica. Poprvé byl zaznamenán kolem roku 1930 v zahradě Arthura Simmondse ve West Clandon v jihoanglickém hrabství Surrey.
Ekologie: Pěstuje se v zahradách a parcích, na stanovištích slunných a teplých. Kvete v pozdním létě a na podzim.
Popis: Keř dosahující výšky 50–150 cm, s větvemi vystoupavými až přímými, letorosty jsou bělavě chlupaté, starší větve hnědé. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, kopinaté až eliptické, 25–50 mm dlouhé, na bázi klínovité až skoro zaokrouhlené, celokrajné nebo zubaté, na vrcholu špičaté, na líci chlupaté, na rubu až šedoplstnaté. Květenství je vrcholičnaté, zhruba 25květé; kalich je úzce zvonkovitý, asi 4 mm dlouhý, chlupatý, koruna je asi 8 mm dlouhá, modrá až modrofialová, 2pyská, dolní pysk je zřetelně větší; tyčinky jsou 4, z koruny vyniklé, blizna je hlavatá. Plody jsou tvrdky.
Využití: Ve střední Evropě je ořechoplodec clandonský často pěstován v zahradách i městské zeleni, zajímavá je především jeho poměrně pozdní doba květu. V zimě namrzá, ale po jarním seříznutí opět dobře obráží i kvete.
Poznámka: K rodu Caryopteris je v současnosti řazeno zhruba devět druhů, všechny pocházejí z východní Asie.
Fotografováno dne 10. 9. 2021 (Česko, Čechy, Průhonice, Dendrologická zahrada VÚKOZ).