Syn.: Choisya grandiflora Regel, Juliania caryophillata La Llave et Lex.
Čeleď: Rutaceae Juss. – routovité
Rozšíření: Madreanský druh s areálem nacházejícím se ve středním Mexiku. Bývá vysazován jako okrasný keř rovněž v řadě dalších oblastí světa, kde může i zplaňovat, je uváděn například z Nového Zélandu nebo také z jihozápadní Evropy.
Ekologie: Roste v borových a dubových lesích, v lesních lemech a v křovinaté vegetaci, objevuje se v okolí lidských sídel, zahrad, podél cest.
Popis: Stálezelený, bohatě větvený aromatický keř dosahující výšky 100–150(–300) cm, s letorosty řídce chlupatými. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, 3četné, lístky jsou podlouhle obkopinaté až obvejčité, kožovité, terminální lístek je přisedlý nebo krátce řapíčkatý, 4–8 cm dlouhý, postranní lístky jsou přisedlé, 1,5–5,3 cm dlouhé, všechny jsou na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené nebo vykrojené. Květy vyrůstají v hroznech v horní části větví, jsou oboupohlavné, 5četné, vonné, dosahují 2–3 cm v průměru; kališní lístky jsou vejčité, asi 4 mm dlouhé, brvité, korunní lístky jsou podlouhlé až obvejčité, až 14 mm dlouhé, bílé, lysé; tyčinek je 10, jejich nitky jsou šídlovité; čnělka je rovná, blizna hlavatá. Plodem je tobolka.
Využití: Do Evropy se tato pohledná dřevina dostala až v roce 1866, u nás se pěstuje – i když poměrně zřídkavě – od konce 19. století; lidově se jí říkává „mexický pomeranč“. Před příchodem mrazů je nutné ji uschovat do temperovaného skleníku. Vůči středoevropským zimám poněkud odolnější jsou snad některé hybridní kultivary.
Poznámka: Rod Choisya v současnosti čítá šest druhů (POWO 2022), které se vyskytují v severním a středním Mexiku a na jihozápadě USA. Jacques Denis Choisy (1799–1859), jemuž vzdává rodové jméno poctu, byl švýcarský duchovní a botanik.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 3. 12. 2011 (Nový Zéland, Jižní ostrov, kultura).