Syn.: Eucalyptus ficifolia F. Muell.
Česká jména: korymbie, blahovičníkovec (Koblížek 2023)
Čeleď: Myrtaceae Juss. – myrtovité
Rozšíření: Endemit nevelkého území na jihozápadě Austrálie, vyskytuje se na jižním pobřeží Západní Austrálie, zhruba mezi obcí Walpole, městem Albany a masivem Stirling Range.
Blahovičníkovec fíkolistý je v době květu dřevinou velmi atraktivní, je vysazován v zahradách a parcích nejen skoro v celé jižní Austrálii a na Tasmánii, ale také na Novém Zélandu, v jižní Africe, Mediteránu nebo v americké Kalifornii.
Ekologie: Roste ve světlých lesích a na křovinatých vřesovištích, obvykle na písčitých půdách.
Popis: Vícekmenný keř (mallee) nebo až menší strom dosahující výšky 2–10(–12) m, vytvářející dřevnatou hlízu. Borka je hnědá až šedohnědá, silná, rozbrázděná. Juvenilní listy jsou střídavé, řapíkaté, široce kopinaté až vejčité, štítnaté nebo srdčité, někdy zaokrouhlené až uťaté, adultní listy jsou střídavé, řapíkaté, kopinaté až vejčité, 7–15 cm dlouhé a 2,5–5,5 cm široké, na bázi klínovité nebo zaokrouhlené, celokrajné, zvlněné, na vrcholu špičaté, na líci tmavě zelené, na rubu světlejší. Květenství je terminální, větvené, stopkatá poupata vyrůstají v okolících zhruba po 7, jsou obvejcovitá, 12–18 mm dlouhá a 6–8 mm široká, lysá, víčka jsou 2, odpadávají současně, jsou okrouhlá, poměrně plochá, tyčinky jsou mnohé, většinou zářivě červené nebo oranžové. Plody jsou stopkaté dřevnaté tobolky, vejcovité, téměř kulovité, na vrcholu uťaté, 20–42 mm dlouhé, nežebernaté, chlopně jsou 3(–4).
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2019) řadí blahovičníkovec fíkolistý k potenciálně ohroženým druhům (NT).
Využití: V jižní Austrálii je tento blahovičníkovec velmi populární, ve výsadbách se objevují také kultivary nejen s květy červenými nebo oranžovými, ale i bílými nebo růžovými. Pěstitelům jsou nezřídka nabízeny rostliny hybridní, na jejichž vyšlechtění se jako druhý z rodičů podílel rovněž jihozápadoaustralský druh Corymbia calophylla. S trochou praxe mohou být rozpoznány podle intermediárního habitu (C. calophylla je obvykle jednokmenný strom až 40 m vysoký), barvy květů (C. calophylla má květy bílé nebo růžové), eventuálně podle tvaru a velikosti plodů.
Samotný druh Corymbia calophylla si s druhem C. ficifolia nikdo nesplete, jeho poupata jsou hruškovitého tvaru, v dolní třetině jsou zřetelně zaškrcená, plody jsou spíše džbánkovité, výrazně zaškrcené v třetině horní.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 20. 11. 2023 (Austrálie, New South Wales, Ulladulla, kultura) a 5. 12. 2023 (Tasmania, Bay of Fires, kultura).