Syn.: Cotoneaster angustus (T. T. Yu) G. Klotz, Cotoneaster henryanus (C. K. Schneid.) Rehder et E. H. Wilson, Cotoneaster pritzelii (C. K. Schneid.) G. Klotz, Cotoneaster hylmoei Flinck et J. Fryer, Cotoneaster rugosus E. Pritzel, Cotoneaster sargentii G. Klotz, Pyrus angusta (T. T. Yu) M. F. Fay et Christenh., Pyrus angusta (T. T. Yu) M. F. Fay et Christenh., Pyrus hylmoei (Flinck et J. Fryer) M. F. Fay et Christenh., Pyrus pritzelii (C. K. Schneid.) M. F. Fay et Christenh., Pyrus sargentaster M. F. Fay et Christenh., Pyrus rugosa (E. Pritz.) M. F. Fay et Christenh., Pyrus sargentaster M. F. Fay et Christenh.
Česká jména: skalník vrbolistý (Mareček 1994)
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Druh je vázán na východočínské a středočínské horské oblasti, z Jün-nanu a S‘-čchuanu vybíhá přes Kuej-čou do provincií Chu-nan a Chu-pej. V areálu je rozlišováno několik infraspecifických taxonů.
Ekologie: Skalník vrbolistý roste ve světlých smíšených lesích i na otevřených svažitých stanovištích, z pahorkatin vystupuje k 3000 m nadmořské výšky do hor. Fanerofyt, kvete obvykle v červnu, plodí v září a říjnu.
Popis: Stálezelený nebo poloopadavý, vzpřímeně i rozkladitě větvený keř, až 5 m vysoký (pěstován je ale také v řadě půdopokryvných odrůd s poléhavými kořenujícími větvemi). Letorosty má nasivěle červenohnědé, zpočátku hustě plstnaté, pozvolna olysávající, s odlupující se kutikulou a s lenticelami. Listy mají silné, 4–5 mm dlouhé, často červené a žlutavě pýřité řapíky s nepatrně delšími, blanitě lineárními, záhy opadavými palisty, čepele jsou 4–8,5 dlouhé a 1,5–2,5 cm široké, kožovité, celokrajné, podlouhle eliptické až lineárně kopinaté, s klínovitými bázemi a často s podvinutými okraji, vespod sivě plstnaté, shora lysé nebo (především na žebrech) spoře pýřité, s dvanácti nebo více shora silně vtlačenými páry žilek a mezi nimi více či méně svraskalé. Květy se vyvíjejí na krátkých postranních větévkách v apikálních i úžlabních mnohokvětých složených chocholících na sivě plstnatých stopkách, jsou stěží půl centimetru široké, pravidelně pětičetné, s trojúhlými kališními lístky na plstnatě pýřité, zvonkovité češuli. Nesrostlé korunní lístky jsou okrouhlé, ploše rozložené, bílé; 20 tyčinek s purpurovými prašníky z koruny slabě přečnívá. Malvičky jsou neveliké, šarlatově červené, obvejčité nebo téměř okrouhlé, roztroušeně pýřité nebo zcela olysalé, v chocholíku jich zůstává až několik desítek a každá obsahuje 2 nebo 3 nažky.
Poznámka: Extrémně proměnlivý taxon, v současnosti pěstovaný v desítkách odrůd téměř stromovitého vzrůstu, nebo naopak půdu pokrývajících poléhavých klonů s listy nevýrazně nebo naopak velmi silně svraskalými a různě velikými, s malvičkami šarlatově i rubínově červenými nebo žlutými; klony s narůžovělými, zvonkovitě sevřenými květy bývají ze školek rozšiřovány jako Cotoneaster rugosus nebo Cotoneaster hylmoei a také ony někdy mívají listy nápadně svraskalé, jindy jsou v nekvetoucích stadiích prakticky nerozpoznatelné. Druh objevil francouzský misionář Armand David roku 1869 u sečuánského Mu-pingu a z téže oblasti o čtyřicet let později poslal proslulý lovec rostlin Ernest Henry Wilson semena do Arnoldova arboreta. Tamtéž poslal už o tři roky dříve i v provincii Chu-pej sbíraná semena zmíněného Cotoneaster rugosus, kterému v té době byl přiznáván status svébytného druhu. Z bostonského arboreta obdržely vzápětí Wilsonova semena i Královské botanické zahrady v Kew, do evropských zahrad však druh pronikal až po světové válce.
V současnosti nejvíce množené půdopokryvné odrůdy mají obvykle nápadně kratší a méně svraskalé listy, jejich plazivé větve v nodech zakořeňují a původu jsou nejasného; nelze vyloučit, že jde o hybridy zahradních klonů Cotoneaster salicifolius s blízce příbuzným Cotoneaster dammeri.
Fotografováno ve dnech 24. a 31. 10. 2023 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně, rostliny v kultivaci).