Česká jména: hlošina obecná, oliva česká, planá, stříbrná, bílá, voňavá (Presl 1846), hlošina úzkolistá (Opiz 1852), hlošina úzkolistá, „česká oliva“ (Kubát 2002)
Slovenská jména: hlošina úzkolistá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Elaeagnaceae Juss. – hlošinovité
Rozšíření: Původní areál této staré kulturní dřeviny tvoří území od východního Středozemí přes Střední Asii až po Mongolsko a střední Čínu. V Evropě se pěstuje od 16. století, u nás údajně až od třicátých let 19. století (podle akademické Květeny ČR), což je však velmi nepravděpodobné, o české olivě a jejím výskytu u nás se totiž zmiňuje už v roce 1596 A. Huber, v druhé polovině 17. století i B. Balbín (Miscellanea): …i když není ten strom častý, volně roste na nejednom místě v Čechách. Je uvedena též v soupisu druhů pěstovaných v pražské zahradě Kanálka v roce 1804. Byla zavlečena i do Argentiny (včetně severu Patagonie) a Severní Ameriky, v některých oblastech USA se šíří invazivně.
Ekologie: Roste podél vodních toků a v pobřežních lesích, nejčastěji na písčitých půdách. Je velmi odolná k imisím, suchu, nízkým teplotám a tolerantní k zasolení. Z těchto důvodů bývá často součástí městských výsadeb. Ojediněle také zplaňuje.
Popis: Strom, 7–12 m vysoký, často s pokřiveným kmenem, široce kuželovitou korunou a šedočernou odlupčivou borkou. Mladé větvičky bývají stříbřitě šupinaté, starší větve hnědé. Střídavě postavené listy s krátkým řapíkem bývají podlouhle kopinaté, 4–8 cm dlouhé, celokrajné. Listy jsou zpočátku oboustranně stříbřité, starší listy svrchu zelenošedé. V květnu a v červnu vyrůstají v úžlabí listů asi 1 cm velké zvonkovité květy, a to buď jednotlivě nebo po třech. Silně vonné květy jsou vně stříbřité a uvnitř žluté. Plodem jsou stříbřité 0,8–1 cm velké oválné peckovičky soudečkovitého tvaru s moučnou sladkou dužninou.
Využití: Ze sušených plodů se dříve mlela mouka, také se spolu s květy využívaly v lidovém léčitelství. Dřevo bylo oblíbenou surovinou pro výrobu nářadí a hudebních nástrojů.
Poznámka: Hlošina úzkolistá byla ve středověku ve Střední Asii velmi cennou dřevinou. Její plody sloužily jako zdroj bílkovin, cukrů a minerálních látek při cestách karavan, což přispělo k jejímu rozšíření.
Fotografováno ve dnech 13. a 17. 6. (Česko, Morava, Slušovice) a 3. 9. 2008 (Brno).