CITLIVOST, CLONA a ČAS jsou základními parametry, které ovlivňují kvalitu snímku.
ISO – citlivost filmu, v našem případě čipu: Citlivost filmu udává citlivost filmu / čipu na světlo, neboli jak je daný čip schopen světlo, které do něj vstupuje, zaznamenat. S citlivostí velmi úzce souvisí expoziční čas, a to v takovém poměru, že s dvojnásobnou citlivostí se dvakrát snižuje expoziční doba.
V dobách analogové fotografie měl člověk většinou méně citlivý ISO 100 film, na nějž musel nafotit všech 36 snímků. V době digitálních fotoaparátů jsou naše možnosti daleko větší. To, že pro každý snímek můžeme zvolit citlivost dle potřeby, berme jako samozřejmost, ohromnou výhodou fotoaparátů dneška je zároveň obrovský interval, který můžeme nastavit. Ty nejlepší začínají na ISO 12 a končí na ISO 25600. Člověk by řekl, proč tedy nefotit na nejvyšší citlivost a máme po problému s expoziční dobou – časem. Jenže on je tady ještě ŠUM, který při vzrůstajícím ISO nastavení fotografie znehodnocuje. Značný vliv na velikost šumu má velikost čipu ve vašem aparátu. Čím větší čip, ideální je velikost kinofilmového políčka, tím je šum menší. Naopak u kompaktních fotoaparátů bývá čip poměrně malý a tím i šum velmi vysoký. I když tyto foťáky deklarují schopnost používat až ISO 3200, bývá výsledek žalostný většinou už při použití ISO 400.
V současné době naprostá většina zrcadlovek dokáže velmi dobře fotit až do citlivosti ISO 1600, což dává velmi dobrý prostor pro fotografování.
Clona objektivu a jak to vlastně s ní je: Clona objektivu slouží k tomu, aby regulovala množství světla, které dopadá na čip.
Představme si clonu jako kolečko o určitém průměru, kterým proudí do našeho fotoaparátu informace o tom, co vlastně fotíme za určitý čas – expozici, na kterou je clona otevřena. Čím je kolečko větší – clonové číslo menší – tím více světla a informací je do fotoaparátu vpuštěno. Máme-li objektiv s clonovým číslem f/1.2, dá se říci, že i když je mizerné světlo, máme šanci udělat dostatečně světelný snímek. Jenže, aby to nebylo tak jednoduché, tak sice při clonovém čísle f/1.2 můžeme fotit i v noci, ale na druhé straně budeme mít jen malý prostorový proužek ostrý – neboli hloubka ostrosti je hodně malá.
________________________________________________________________
Dvě malé ukázky: (fotografováno CANON EOS 5D + CANON II 85mm f/1.2)
Clona f/1.2 (míň už to nejde): Tady je vidět, že opravdu jen malá část obrázku je ostrá. Pozadí je krásně rozmazané, ale pro botanika, který potřebuje zachytit větší část rostliny dost zřetelně, je ve své podstatě k ničemu.
________________________________________________________________
Clona f/16 (víc tento objektiv nedá): U tohoto snímku je patrno, že snímek je ostrý v celé své hloubce. Ovšem pro tuto clonu je již třeba nastavit čas na úrovni 1/20 vteřiny, při ISO 400.
________________________________________________________________
Bohužel většina kompaktních fotoaparátů má maximální clonu na úrovní f/9, což u některých záběrů nemusí být dostatečné. U zrcadlovek je jen otázkou jaký objektiv si vyberete, jaké jsou jeho parametry a jak hluboko jste ochotni sáhnout do kapsy. Obecně bohužel platí, čím kvalitnější objektiv, tím je jeho cena vyšší. Ovšem nezavrhoval bych ani „kompatibilní“ objektivy z řad SIGMA, TAMRON atd. Než si cokoli koupíte, přečtěte si recenze, jsou jich na netu stovky a v konečném důsledku se to vyplatí.
Expoziční čas: Představuje dobu, po kterou je otevřena clona, tedy dobu, během které na čip dopadá světlo. U současných kompaktních fotoaparátů je čas většinou omezen intervalem 2 – 1/2000 vteřiny.
U zrcadlovek jsou možnosti větší. Standardem je BULB, neboli otevření clony dokud držím spoušť a časový interval 30 – 1/4000 nebo 1/8000 vteřiny. Pokud s sebou netaháme stativ, je „nebezpečné“ fotit na časy pod 1/50 vteřiny. Se stabilizátorem se dá ustát 1/6 vteřiny. Je jen otázkou, zda to bude stačit. Zde bych opět zmínil obrovskou výhodu digitálních fotoaparátů – vyfotím, vidím, můžu smazat.
No a jak to teď celé funguje dohromady?
Všechny parametry – ohnisková vzdálenost, citlivost, clona, expoziční čas – výrazně ovlivňují, jak bude snímek vypadat a každý výrazně ovlivňuje hodnotu toho druhého.
Pro náš účel fotografování rostlin je důležitá hloubka ostrosti, která je ovlivněna jak ohniskovou vzdáleností, tak clonou. Pokud jste na tom stejně jako já a v terénu nechcete řešit složité rovnice, stačí si vytisknout tabulku z např. http://www.dobre-svetlo.cz (ale i jinde), kde vám pro danou clonu a vzdálenost vyskočí v přehledné tabulce, co budete mít ostré a co nikoli.
Obecně platí – čím delší ohnisková vzdálenost a clonové číslo menší, tím je menší hloubka ostrosti a obráceně. Fotím-li makrem o ohniskové vzdálenosti 150 mm ze vzdálenosti 50 cm a cloně f/2.8, bude hloubka ostrosti pouhé 3 mm. Což možná je zajímavé pro umělecký snímek typu „kapka na okraji listu“, ale pro dokumentaci nic moc.
Potřebuju-li vyfotit detail květu se 150 mm makro objektivem, přitom je zataženo a fouká vítr, tak jdu raději domů a počkám (ne až odkvete), až se vítr utiší. Jelikož pro detail květu ze vzdálenosti 35–40 cm budu potřebovat pro hloubku ostrosti alespoň 2 cm clonu f/11, bude to chtít čas při úrovni ISO 400 alespoň 1/50 vteřiny no a když fouká, tak budete mít vše rozmazané. Nebo trochu ustoupím (nešlápnu do další kytky) a fotím z delší vzdálenosti, kde požadované hloubky ostrosti dosáhnu při menší cloně a tím i delším čase. Při současné kvalitě a rozlišení čipů pak ořezem dostanete požadovaný detail.
Je třeba zkoušet a nebát se udělat i stejný záběr několikrát s různou clonou.