Tentokrát jsem si pro vás připravil ukázku, jak se dá vyfotografovat zhruba stejně velký objekt z různých vzdáleností, různými ohnisky, pro zjednodušení stejnou clonou a zároveň co to udělá s hloubkou ostrosti a „úhlem pohledu“.
Bylo fotografováno CANONem EOS 5D s objektivy / ohniskovými vzdálenostmi 14 mm, 24 mm, 50 mm, 100 mm, 150 mm, 200 mm a 500 mm.
Úhel pohledu
Je samozřejmé, že pokud fotíme 14 mm objektivem, bude úhel, pod kterým vstupuje světlo do fotoaparátu, jiný, než když si vezmeme 500 mm objektiv. Co je však ještě pro dokumentaci akceptovatelné a co ne, to nechám na vás, mohu si dovolit říct jen svůj názor.
V tabulce najdete následující hodnoty, fotografováno při cloně 5.6:
Co tedy z toho plyne?
Jak již bylo dříve řečeno, 50 mm se rovná asi lidskému oku, čili tak asi se přirozeně díváme na svět. Z celkem rozumné vzdálenosti 80 cm a hloubce ostrosti 8 cm je celý květ vidět ostrý, pozadí je rozostřeno a příjemně zvýrazňuje objekt.
_______________________________________________________________
Podíváme-li se na 14 mm ohnisko, vidíme, že celkem široký úhel způsobuje deformaci květu, na druhé straně můžeme poměrně zajímavě dokumentovat „atmosféru“ prostředí, kde se objekt vyskytuje. Všimněte si, že objekty pozadí jsou malé.
_______________________________________________________________
24 mm je na tom podobně jako 14 mm, jen ten úhel je užší. Pokud by se použila vyšší clona, dá se poměrně jednoduše dokumentovat biotop, neboli při cloně cca 16 budete mít nejbližší okolí objektu – biotop – ostrý.
_______________________________________________________________
100 mm ohnisko nám stále dává poměrně široký úhel pohledu a zajímavou hloubku ostrosti, ale asi bych na toto ohnisko nefotil.
_______________________________________________________________
200–500 mm světlo vstupuje do aparátu „téměř“ rovnoběžně (9–5°), neboli objekty v pozadí jsou ve stejném měřítku jako fotografovaný objekt. Na druhou stranu jsme nuceni být dále od objektu (minimální ostřící vzdálenost bývá od 70 cm do 2 m) a také hloubka ostrosti se pro danou clonu výrazně zmenšuje (3–1.4 cm), což u „načepýřených“ objektů může způsobovat problém a tlačit nás do clonových čísel kolem 9–13, a to pak bez stativu lze těžko „udržet“.
Osobně nejraději používám 150 mm makro, je někde napůl mezi teleobjektivem a „širokáčem“.
14–24 mm zase dává jiný pohled na rostlinu v kontextu krajiny.
No a teleobjektivy nás přenesou tam, kam se nedostaneme (třeba střed rybníka) a zároveň dají fotografii jiný prostor – prostor „rovnoběžného“ pohledu.
