Helenium autumnale × Helenium flexuosum
Syn.: Helenium polyphyllum Small, Helenium grandicephalum hort. ex Lemaire, Helenium striatum hort., Helenium hybridum hort. (pro parte)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Typové rostliny popsány z kultivace, areál nativních populací vybíhá z Appalačské plošiny do jižních oblastí severoamerického Středozápadu (z Georgie po Illinois a Arkansas).
Ekologie: Podobně jako rodičovské druhy dává přednost vlhčím stanovištím – plané populace rostou na písčitých a bahnitých náplavech při březích vodních toků a jezer, na zaplavovaných pastvinách nebo jako plevel na zanedbaných polích a podél komunikací. Hemikryptofyt. V zahradách obvykle kvete v červenci a srpnu a připisován bývá stanovištním okruhům výslunných B a Fr (záhony, rabata a otevřená stanoviště) s nevysychavými půdami.
Popis: Vytrvalá bylina zhruba metr vysoká (mnohé zahradní kultivary však bývají o poznání vzrůstnější), drobně pýřitá nebo téměř lysá, s přímými, křídlatými, v horní polovině bohatě větvenými stonky. Listy jsou lineárně obkopinaté až obvejčité, špičaté, často mělce a zvlněně vykrajované, v zimní přízemní růžici tuhé, téměř lysé a zjara zanikající, na lodyhách kratičce pýřité a po okrajích zubaté, s křídlatě sbíhavými řapíky. Úbory jsou často ve velkém počtu sestaveny na poměrně krátkých (do 10 cm) stopkách v latnatých květenstvích. Podpírány jsou lineárně šídlovitými, přetrvávajícími, při bázi krátce srůstajícími zákrovními listeny, kulovitá lůžka se stovkami tubulárních, čtyřčetných, žlutých nebo temně purpurových oboupohlavných květů jsou lemována trojlaločnými, jalovými, často vícebarevnými paprsky ve žlutých a červených odstínech. Plodem je drobná nažka s šupinkatým chmýrem.
Poznámka: Helenium polyphyllum, považované dnes za hybrid H. autumnale s H. flexuosum, bylo z přírodních lokalit popsáno roku 1903. Z berlínské botanické zahrady byly však rostliny s prakticky shodnou diagnózou dopěstované ze semen sbíraných údajně G. Engelmannem v Texasu, popsány už roku 1845 pod jménem Helenium atropurpureum, a o dvě desetiletí později byly ve vzrůstnějších a velkokvětých lütyšských klonech s červenými i žlutými paprsky čile rozšiřovány jako H. grandicephalum.
Bezesporu jde o nejpěstovanější taxon rodu, nabízený doposud ve více než dvou stovkách odrůd. Starší botanické revize připisují obvykle H. polyphyllum i H. atropurpureum jako synonyma rodičovskému H. flexuosum. Trvalkovými školkami byly z nich odvozené zahradní odrůdy naopak tradičně nabízeny jako H. autumnale, nebo byly (a vlastně jsou doposud) spolu s donedávna nerozpoznávaným, ranějším a habituelně odlišným Helenium ×clementii rozšiřovány pod invalidním jménem Helenium ×hybridum. Habituelně jsou rostliny bližší H. autumnale, které má ovšem vždy žluté paprsky i disky, jejichž květy jsou delší a pětičetné; od H. flexuosum se liší výrazněji křídlatými lodyhami s listy ve svrchní části jen málo zmenšenými.
Fotografováno ve dnech 8. 8. 2019 (Česko, Čechy, Botanická zahrada hlavního města Prahy), 22. 8. 2019 (Morava, Lednice, tématické zahrady ZF Mendelovy univerzity) a 27. 8. 2019 (Německo, Thüringen, Bad Dryburg, rostliny v kultivaci).