Syn.: Hemerocallis altissima Stout, Hemerocallis vespertina H. Hara
Česká jména: denivka citronová (Mareček 1996)
Čeleď: Asphodelaceae – kopíčkovité
Rozšíření: Areál druhu má těžiště v severočínských provinciích (z Vnitřního Mongolska do Šen-si a Šan-tungu), odkud vybíhá k jihu a jihovýchodu do Chu-nanu, Ťiang-si a Če-ťiangu, na sever do ruského Poamuří a na východ do Koreje a přes moře na japonské ostrovy Kjúšú, Šikoku a Honšú.
Ekologie: Denivka citronová roste na travnatých svazích v říčních údolích nebo na lesních světlinách a při okrajích lesů, z nížin od pobřeží až k 2000 m nadmořské výšky do hor. Hemikryptofyt, kvete v červenci a v srpnu. Květy se otevírají k večeru, podle počasí přetrvávají v následujícím dni.
Popis: Vytrvalá, v zimě zatahující lysá bylina se svazčitými, masitě provazovitými, na konci hlízovitě ztlustlými kořeny, za květu metr i více vysoká. Listy jsou početné, vesměs přízemní, lineární a sbíhavě zahrocené, 50–130 cm dlouhé a 0,5–2,5 cm široké, slabě kýlnaté, obloukovitě přepadavé, s purpurově lemovanými pochvami. Květonosné lodyhy jsou bezlisté, větvené s úzce kopinatými, asi 5 cm dlouhými listeny, poměrně tenké, nesou až po sedmdesáti poupatech na krátkých stopečkách ve třech až pěti šroubelech. Úzká, zlehka vzhůru prohnutá, nazelenale žlutá poupata s hnědopurpurovými špičkami se otevírají v až vtíravě vonné, sírově žluté, v jícnu zelené, až 15 cm dlouhé květy s poměrně dlouhými trubkami a šesti prohnutými, nápadně úzkými segmenty okvětí, téměř stejně širokými ve vnějším i vnitřním kruhu, často s poněkud nadvinutými okraji. Dlouhé, vzhůru ohnuté tyčinky mají žluté prašníky a z květů nepřečnívají. Plod je trojpouzdrá, svraskalá, trojhranně eliptická tobolka, stěží 3 cm dlouhá, s černými semeny.
Využití: Poupata, rašící dosud nevláknité listy i zhlíznatělé kořeny denivek jsou upravovány v kuchyni řady východoasijských zemí, od Koreje a Japonska přes celou Čínu po Vietnam, Myanmar a Thajsko. Především sušená poupata jsou ekonomicky významným artiklem – jen v Číně se každoročně sklízí na 80 tisíc tun poupat z polí o celkové výměře 73 tisíc hektarů, přičemž Hemerocallis citrina spolu s Hemerocallis esculenta jsou nejpěstovanějšími druhy. Poupata se konzumují především vařená nebo smažená v polévkách a salátech – tepelnou úpravou se snižuje obsah neurotoxického a halucinogenního stypandrolu. Jsou bohatá na polyfenoly, flavonoidy, karotenoidy a vitamíny, vykazují tudíž značnou antioxidační aktivitu a užívají se také v tradiční asijské medicíně při léčení dysurie a urolitiáz. Recentně se zkoumá také jejich inhibiční působení na proliferaci rakovinných buněk.
Poznámka: Druh sbíral italský misionář Giuseppe Giraldi na pomezí Vnitřního Mongolska a provincie Šen-si a roku 1894 poslal semena do botanické zahrady ve Florencii. Odtud je pro neapolské školky Damman & Cie získal německý školkař Karl Sprenger a v krátké době je rozšířil po evropských zahradách. Elegantně stavěné květy se otvírají k večeru a druhého dne dopoledne často už vadnou, ceněny jsou ale pro pronikavě sladkou vůni. Od nepaměti je tato denivka vysazována v čínských a japonských zahradách, zde je ale více oceňována v kuchyni.
Fotografováno ve dnech 2. 7. 2019 (Rakousko, Die Garten Tulln), 23. 7. 2021 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně) a 12. 8. 2023 (Botanická zahrada Praha), rostliny v kultivaci.