Syn.: Hemerocallis rutilans Maund, Hemerocallis sieboldii Baker, Hemerocallis sieboldii Kickx
Česká jména: denivka Dumortierova (Mareček 1996)
Čeleď: Asphodelaceae – kopíčkovité
Rozšíření: Areál druhu se rozprostírá z dahurské Sibiře do Poamuří a Chabarovska, odkud vybíhá do Koreje a na japonské ostrovy Honšú a Hokkaidó.
Ekologie: Denivka Dumortierova roste na travnatých a kamenitých svazích v říčních údolích, v pahorkatinách a na horách do 1200 m nadmořské výšky. Hemikryptofyt, kvete v červnu. Květy se otvírají za svítání, dříve než u ostatních denních druhů rodu.
Popis: Hustě trsnatá vytrvalá bylina, 25–50 cm vysoká, s masitě provazcovitými, na koncích hlíznatě ztlustlými kořeny prorůstajícími z krátkých oddenků, lysá, v zimě zatahující. Přízemní, dvouřadě seskládané listy jsou úzce lineární, slabě kýlnaté, 40–45 cm dlouhé a až 2 cm široké, obloukovitě prohnuté. Květonosné lodyhy jsou tenké, zhruba půl metru vysoké, spíše vystoupavé, často purpurově zabarvené a nesou zhuštěné, svérázně konkaulescentně větvené, nanejvýš čtyřkvěté šroubele podpírané párem vejčitých, protáhle zahrocených listenů. Okvětí je téměř pravidelné, spíše neveliké, s krátkou trubkou a s šesti úzkými, oranžově žlutými, vně vyhnutými segmenty; vnější tři, zřetelně užší než vnitřní, jsou nápadné širokým kaštanově zabarveným pruhem na spodní straně. Tyčinky nepřečnívají korunu, mají ohnuté žluté nitky a purpurové prašníky se žlutým pylem. Tobolky jsou vejcovité, trojpouzdré, s černými semeny.
Poznámka: Nejčastější z raně kvetoucích druhů v evropských zahradách, poslaný Philippem F. von Sieboldem roku 1829 z Dešimy do leidenských školek Schuurman Stekhoven en Zoon, odkud byl rozšiřován s označením Hemerocallis sieboldii. O pět let později popsal Charles A. Morren pod jménem Hemerocallis dumortieri jiný japonský klon, také ze Sieboldova sběru, z gentské botanické zahrady. Zmíněná Hemerocallis sieboldii dnes bývá vydávána za varietu druhu Hemerocallis dumortierii (Kickxovo jméno ale postrádá protolog a navíc je v kolizi se starší stejnojmennou Hemerocallis sieboldii v Paxtonově podání, což je basionym pro dnešní Hosta sieboldii – na úrovni druhu je tudíž neplatné, odpovídá však pojetí pozdějšího jména Hemerocallis rutilans). Recentní molekulární data nicméně tuto Hemerocallis sieboldii ukazují jako taxon nejspíš několikrát nezávisle povstalý ze sprášení typového klonu Hemerocallis dumortieri s Hemerocallis lilioasphodelus – pak by ovšem šlo o hybridy shodného původu jako proslulé zahradní odrůdy ‘Gold Dust’ nebo ‘Orangeman’, které k počátku minulého století šířil yorkský učitel a šlechtitel denivek George Yeld. Tyto odrůdy, od Hemerocallis dumortieri stěží rozpoznatelné, jsou neméně půvabné a cenné, neméně často se proto pěstují a značně komplikují determinaci původního druhu, s jinými denivkami jinak nezaměnitelného.
Fotografováno ve dnech 2. 6. 2020 a 30. 5. 2021 (Česko, Břeclav, obecní trvalkové výsadby), 9. 6. 2021 (Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně).