Syn.: Hemerocallis dumortieri subsp. middendorffii (Trautv. et C. A. Mey.) Vorosch., Hemerocallis dumortieri var. middendorffii (Trautv. et C. A. Mey.) Kitam.
Česká jména: denivka Middendorffova (Mareček 1996)
Čeleď: Asphodelaceae – kopíčkovité
Rozšíření: Areál druhu se rozprostírá ze severovýchodních čínských provincií (Liao-ning, Ťi-lin a Chej-lung-ťiang) do Koreje, do ruského Poamuří, Ussurijska, Chabarovska a odtud dále na východ přes mořské úžiny na Sachalin, Kurily a na japonský ostrov Hokkaidó.
Ekologie: Denivka Middendorffova roste na horských lukách, vlhkých pastvinách a na lesních světlinách, z nížin k 2000 m nadmořské výšky do hor. Hemikryptofyt. Kvete od konce května do července, květy se otevírají v ranních hodinách.
Popis: Hustě trsnatá vytrvalá bylina s masitě provazčitými, ne však hlíznatě zesílenými kořeny vyrůstajícími z krátkých oddenků, 40–80 cm vysoká, v zimě zatahující. Přízemní, dvouřadě seskládané listy jsou lineární, 35–80 cm dlouhé a 0,8–1,6 cm široké, slabě kýlnaté, s bázemi vnořenými ve vláknitých ostatcích starších zaniklých listů. Květonosné lodyhy jsou silné a duté, zhruba půl metru vysoké a nesou hlávkovitě zkrácené šroubele s dvěma až šesti květy na kratičkých stopkách, sevřené dvěma nápadnými, zahroceně vejčitými, zelenými a růžově lemovanými, pohárkovitě semknutými listeny. Okvětí je téměř pravidelné, asi 10 cm dlouhé, s trubkou z listenů jen zčásti vyčnívající a s šesti poměrně širokými, zlatožlutými anebo oranžovými segmenty, z nichž vnitřní tři jsou širší než vnější. Vzhůru ohnuté tyčinky nepřečnívají korunu a mají purpurové prašníky, uvolňující žlutý pyl. Tobolky jsou široce elipsoidní, stěží na palec dlouhé, trojpouzdré, v každém pouzdře s černými semeny ve dvou řadách.
Poznámka: Druh objevil roku 1844 ruský zoolog Alexander Fjodorovič Middendorff na své expedici v Poamuří, jeho kultivaci v petrohradské botanické zahradě zmínil Eduard von Regel až roku 1866, nejspíš jej tam ale přivezl už o deset let dříve Karl Maximovič. Svého času byl spojován s Hemerocallis dumortieri, příbuzným raně kvetoucím taxonem s lodyhami rovněž bez listenů, ale s menšími, vně kaštanově zabarvenými květy a se zhlíznatělými konci kořenů (některé studie naznačují, že by Hemerocallis dumortieri mohla snad být ustáleným hybridem druhů Hemerocallis middendorffii a Hemerocallis minor). Oběma těmto druhům bývá čas od času co varieta připisována Hemerocallis esculenta, na pohled nepříliš podobný taxon s květy ve vidlanovitě větvených šroubelech.
Fotografováno dne 16. 7. 2020 (Česko, Botanická zahrada Praha, expozice Lesy Asie, rostliny v kultivaci).