Biologická klasifikace: Animalia, Mammalia, Rodentia, Caviidae
Syn.: Capiguara americana Liais, 1872; Cavia capybara (Pallas, 1766); Hydrochaeris hydrochaeris (Linnaeus, 1766); Hydrochaerus capybara (Pallas, 1766); Hydrochoerus capybara (Pallas, 1766); Hydrochoerus cololoi Berro, 1968; Hydrochoerus hydrochoeris (Linnaeus, 1766); Hydrochoerus irroratus Ameghino, 1889; Hydrochoerus uruguayensis Ameghino et Rovereto, 1914; Sus hydrochaeris Linnaeus, 1766
Česká jména: kapybara, kapybara mokřadní, plavoun
Anglická jména: Capybara
Rozšíření: Jihoamerický druh hlodavce, obývá severní a východní část Jižní Ameriky, od Venezuely a Kolumbie přes většinu Brazílie až do Uruguaye a argentinské pampy, na západ až po úpatí And. V nejsevernějších oblastech areálu od Panamy do Kolumbie a severozápadní Venezuely žije menší forma kapybary Hydrochoerus isthmius.
Způsob života: Zdržuje se v zaplavených travních porostech, bažinatých územích, močálech, podél řek i jezer s břehy zarostlými hustou vegetací. Nory a skrýše si nedělá, při nebezpečí hledá útočiště ve vodě. Dobře plave s nozdrami těsně nad hladinou a potápí se, pod hladinou vydrží 8–10 minut.
Tento hlodavec žere většinou za soumraku a zrána, přednost dává travinám, vodní rostlinám, kůře a výhonkům mladých dřevin, ale nepohrdne ani plody.
Žije v párech nebo v menších skupinách, větší tlupy ovládá jediný samec, který hájí území a vyhledává čerstvou pastvu. Kapybara pohlavně dospívá v 18 měsících života, páří se ve vodě. Samice po 149–156 dnech březosti rodí 2–8 mláďat, která jsou plně vyvinutá, ochlupená, s otevřenýma očima a několik hodin po narození už běhají a plavou. Kojí je přibližně 3 měsíce matka a samicemi ve skupině.
V přírodě se dožívá 8–10 let. Přirozenými predátory jsou hlavně jaguáři, kajmani a anakondy.
Popis: Největší hlodavec na světě má robustní soudkovité tělo dorůstající délky 100–130 cm, výšky v kohoutku 50–60 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 35–66 kg. Srst je hnědá až rezavohnědá. Ocas je zakrnělý. Poměrně malé oči, uši a nozdry jsou posazeny vysoko na hranolovité hlavě s nápadně plochým čelem. Největší dominantní samci mají u kořene nosu černě se lesknoucí pachovou kožní žlázu, která vylučuje v době rozmnožování pižmem páchnoucí bílý výměšek. Podobné, ale menší žlázy mají i samice. Končetiny jsou oproti velkému tělu krátké a prsty jsou částečně spojeny plovací blánou. Samice bývají obvykle větší než samci, pohlaví není na první pohled patrné, neboť pohlavní orgány jsou ukryty ve zvláštním kožním záhybu.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2016) klasifikuje tento druh z hlediska ohrožení jako méně dotčený (LC).
Poznámka: Jsou často loveny pro maso, případně chovány jako domácí zvířata.
Fotografovala Petra Vančurová, dne 1. 6. 2012 (Argentina, provincie Corrientes, Esteros del Iberá).