Syn.: Sedum sieboldii Sw. ex Hook., Sedum kagamontanum Maxim., Sedum ettuyense Tomida, Hylotelephium ettuyense (Tomida) H. Ohba
Čeleď: Crassulaceae – tlusticovité
Rozšíření: Typové populace jsou původní nejspíš jen v rokli Kankakei na japonském ostrově Šódošima. Arela před čtvrtstoletím objevených středočínských populací, které jsou řazeny k varietě Hylotelephium sieboldii var. chinense, je vzdálená zhruba 1500 km od populací japonských a je omezena na oblast Li-čuen v provincii Chu-pej.
Ekologie: Roste na skalních stěnách a útesech v údolích při vodních tocích. V řadě prefektur, kde byl druh po staletí pěstován, zplaňuje v blízkosti obcí na starých zdech. Hemikryptofyt. Je nejpozdnějším druhem rodu, v domovině i v evropských zahradách kvete od září dlouho do listopadu.
Popis: Vytrvalá lysá bylina s vřetenovitě zhlíznatělými kořeny a polehlými i vystoupavými lodyhami, zřídka více než 20 cm dlouhými. Listy jsou na lodyhách přisedlé v trojpřeslenech, ploché, ale hrubě masité, okrouhlé s klínovitými bázemi, až 3 cm široké, sivě povoskované, často s purpurově naběhlými, nevýrazně vlnkovatě vroubkovanými okraji. Vijany stěsnané v hemisférickém květenství sestávají z oboupohlavných, pětičetných květů s krátkými, trojúhlými, při bázi srůstajícími kališními lístky a kopinatými, purpurovými lístky korunními. Tyčinky jsou purpurové se žlutým pylem, vnitřní zhruba o délce korunních lístků, vnější delší. Vzpřímené vejčité plodolisty jsou bělavé, červeně kropenaté, s krátkými červenými bliznami a dozrávají v měchýřky s množstvím drobných semen.
Ohrožení a ochrana: Planě rostoucí populace v prefektuře Kagawa byly zaznamenány až po druhé světové válce a v japonském Global Red List jsou vedeny jako ohrožené, jako Sedum kagamontanum a S. ettuyense kdysi uváděné populace z prefektury Toyama na ostrově Honšú, s listy téměř celokrajnými a často jen vstřícnými, jsou považovány za vyhynulé.
Poznámka: Druh byl dlouho znám jen z kultivace, jeho pěstování v japonských zahradách je doloženo od počátku osmnáctého století (šlo o velmi oblíbené zahradní rostliny období Edo). Odtud byl roku 1830 introdukován P. F. Sieboldem do belgických zahrad. O osm let později byl už komerčně rozšiřován anglickými školkami P. Henderson & Co., dlouho však byl (tak jako v japonských zahradách) pěstován spíše jako nenáročná hrnková květina. Roku 1829 je zmiňována “misebaya-nakafu“ – pestrolistá odrůda, zaváděná belgickými školkami zhruba o třicet let později. Dnes lze druh vidět často na hřbitovech, ve středoevropských podmínkách však čas od času vyzimuje.
Fotografováno ve dnech 1. 11. 2019 (Česko, Praha, Chodovský hřbitov, rostliny v kultivaci) a 4. 11. 2019 (tématické zahrady Mendelovy univerzity, rostliny v kultivaci).