Soupis pramenů:
- Nicolás Monardes: Historia medicinal de las cosas que se traen de nuestras Indias Occidentales. Sevilla 1574: Yerva del Sol.
- Rembert Dodoens: Remberti Dodonaei … Stirpium historiae pemptades sex, sive libri XXX. Antverpy 1583: Chrysanthemum peruvianum.
- Joachim Camerarius, Joachim Jungermann: Camerarius Florilegium. 1589: Flos Solis, Chrysanthemum peruanum, Sonnen Blum.
- Jacobus Theodorus Tabernaemontanus: Eicones plantarum. Frankfurt 1590: Corona Solis.
- Thomas Hariot, Theodor de Bry: A briefe and true report of the new found land of Virginia; The Towne of Secota. Frankfurt 1590: Planta Solis
- Matthias Lobelius: Icones stirpium, seu, Plantarum tam exoticarum, quam indigenarum. Antverpy 1591: Solis flos peruvianus.
- Mattioli (Huberův překlad): Herbář aneb Bylinář. Praha 1596: Flos Solis Peruvianus, Sluneční květ Indyánský veliký.
- Szymon Syreński (Syreniusz): Zielnik, Krakov 1613: Chrysanthemum peruanum.
- Basilius Besler: Hortus Eystettensis. 1613: Flos Solis maior, Flos Solis prolifer.
- Crispijn van de Passe: Hortus floridus. Arnhem, 1614: Chrysanthemum peruvianum maius (minus).
- Jacobus Theodorus Tabernaemontanus (C. Bauhin): Neuw vollkommentlich Kreuterbuch mit schönen und künstlichen Figuren, aller Gewächs der Bäumen, Stauden und Kräutern. 1625: Corona Solis.
- John Parkinson: Paradisi in sole paradisus terrestris, or, A garden of all sorts of pleasant flowers which our English ayre will permitt to be noursed. London 1629: Chrysanthemum peruvianum, Flos Solis, The garden flower of Peru, The flower of the Sunne.
Tak jako slunečnice pouští jdou, karavany obrací se za tebou
Když Karl Linné popisoval ve Species plantarum (1753) druh Helianthus annuus, mnoho toho nenavyprávěl, stačilo mu k tomu pár poznámek:
HELIANTHUS (annuus) foliis omnibus cordatis: nervis pone basin unitis: extrorsum denudatis.
Helianthus radice annua. Vir. cliff. 88. Hort cliff. 419. Hort. ups. 268. Roy. lugdb. 180.
Helenium indicum maximum. Bauh. pin. 276.
Herba maxima. Dod. pempt. 264.
Chrysis. Reneal. Spec. 84, t. 83.
Habitat in Peru, Mexico.
Ono taky není o čem moc šetelit – citací je dostatek, všechno je tedy úplně jasné. Když se promění ony citace v konkrétní vyobrazení, vypadá to zhruba tak, jak vidíte na níže uvedených ilustracích.
No kdo by ji neznal, krasavici ušlechtilou, někdy až třímetrovou, ba dokonce vyšší, s krásně symetrickým jediným úborem na vrcholu lodyhy. Přesně takto ji zná většina Evropanů, Asiatů, Australanů. Snad jen občas nějaký ten Američan může trochu znejistět – třeba byl zrovna nedávno na botanické exkurzi v americké prérii, kde mu byla pod tímto jménem představena rostlina naprosto jiná, třeba trochu menší, méně okázalá, ale s větším počtem úborů a listy ne až tak úplně srdčitými. Také ho může mírně znervoznit Linnéův údaj o výskytu této rostliny – Mexiko, ba dokonce Peru, o prériích amerického Středozápadu ani slovo.
Takže reálná americká rostlina jinak vypadá, roste taky jinde než je uvedeno v originálním evropském popisu, ovšem nese stejné jméno jako tyto v Evropě vymalované krasavice. Pozoruhodné. Skoro k nevíře, co všechno se může vejít pod jediný druh. Ale třeba je to všechno trošku jinak, možná i úplně jinak! Kdo ví, co se to na polích vlastně obrací za sluncem?! Že by to byly třeba solární panely?
Níže uvedené obrázky naznačují, že Linné popsal pod druhem Helianthus annuus gigantické exempláře jednoletých slunečnic, které byly zhruba v polovině 16. století přivezeny Španěly do Evropy (údajně z Peru), nejprve asi do královské zahrady v Madridu (jak připomíná Rembert Dodoens). Ani tehdy se tyto titánské slunečnice planým severoamerickým rostlinám příliš nepodobaly, byly už prošlechtěny domorodými Američany dávno před objevením Ameriky, za jejich domestikací stáli možná Aztékové, či dokonce Inkové. Evropské dobyvatele jistě příliš nezajímaly jakési plané a poměrně nenápadné kusy. Ovšem obří rostliny, které následně dorůstaly v Madridu prý až do skoro neuvěřitelné výšky 24 stop, byly jejich zájmu hodny, ty jistě potom mohli náležitě hrdě představit svému panovníkovi i v královské zahradě. Španělský lékař Nicolás Monardes už v roce 1574 ve svém spisu o senzačních novinkách z Nového světa s názvem Historia medicinal de las cosas que se traen de nuestras Indias Occidentales uvádí, že květenství Yerva del Sol byla největší, jaká kdy byla viděna, dokonce větší než gran plato, navíc ještě zmínil, že tiene diversas colores! To vše zopakoval bez výhrad ještě po dvaceti letech i anglický obchodník John Frampton v Ioyfull newes out of the New-found Worlde (1596).
Na konci 16. století byla tato gigantická slunečnice v Evropě již naprosto běžnou zahradní rostlinou, jejíž „obyčejnost“ zmínil i náš doktor Huber v českém překladu Matthioliho Herbáře z roku 1596. Kromě obřích rostlin s jediným úborem Huber zmiňuje i „italské“ mnohoúborné rostliny (Flos solis prolifer), ale i menší, které dosahují výšky jednoho nebo dvou loktů. Uvádí také, že v roce 1584 měli jsme zde květ, kterýž drobného zralého semena 2362 zrnek vynesl. Je nepochybně zajímavé, jakou přikládá Huber této rostlině užitečnost – v jeho době se konzumovaly špičky mladých listů, mladé a ještě neotevřené úbory (jako artyčok), semeno je podle něj libé a chutné. Také tvrdí, že podle jistého (ve Frankfurtu nedávno vydaného) pojednání se na ostrově Virginia ze semen této rostliny mele mouka a peče chléb. Huber zřejmě naráží na spis Thomase Hariota z roku 1588 A briefe and true report of the new found land of Virginia, který pojednává skutečně o severoamerických pobřežních oblastech Virginie, v němž je doslovně uvedeno: There is also another great hearbe in forme of a Marigolde, about sixe foote in height; the head with the floure is a spanne in breadth. Some take it to bee Planta Solis: of the seedes heereof they make both a kinde of bread and broth. Ve vydání z roku 1590 se dokonce na vyobrazení sekotské osady z dílny Theodora de Bry (podle akvarelu Johna Whitea) velmi statné slunečnice skutečně objevují. V tomto případě se však evidentně jedná jen o silnou básnickou licenci, de Bry nic takového vidět nemohl, Ameriku totiž nikdy nenavštívil a na Whiteově předloze vůbec žádné slunečnice zachyceny nejsou. De Bry si jejich existenci v indiánské osadě na východním pobřeží Severní Ameriky prostě vymyslel.
V Evropě jistě došlo k další kultivaci těchto importovaných slunečnic, k jejich významnému šlechtění. Je zřejmé, že tyto evropské kultivary se potom dostaly s evropskými kolonisty i zpátky do Ameriky, kde mohly z jejich zahrad a polí dokonce opět unikat, zplaňovat a křížit se s některými jinými (nejspíše také jednoletými) americkými druhy rodu Helianthus.
Co dnes roste v Evropě, je vcelku jasné – je to cosi velmi prošlechtěného ze vzdálené přízně Linnéova druhu Helianthus annuus. Co však roste v Americe? Skoro by se chtělo říci, že plané americké rostliny nikdy pro vědu ani popsány nebyly.
Remberti Dodonaei … Stirpium historiae pemptades sex, sive libri XXX. Antuerpiae 1583: Chrysanthemum peruvianum
Joachim Camerarius, Joachim Jungermann: Camerarius Florilegium. 1589: Flos Solis, Chrysanthemum peruanum, Sonnen Blum
Jacobus Theodorus Tabernaemontanus: Eicones plantarum. Frankfurt 1590: Corona Solis
Thomas Hariot, Theodor de Bry: A briefe and true report of the new found land of Virginia; The Towne of Secota. Frankfurt 1590: Planta Solis
Matthias Lobelius: Icones stirpium, seu, Plantarum tam exoticarum, quam indigenarum, Antverpy 1591: Solis flos peruvianus
Mattioli (Huberův překlad): Herbář aneb Bylinář; Praha 1596: Flos Solis Peruvianus, Sluneční květ Indyánský veliký
Szymon Syreński (Syreniusz): Zielnik, Krakov 1613: Chrysanthemum peruanum
Basilius Besler: Hortus Eystettensis. 1613: Flos Solis maior, Flos Solis prolifer
Crispijn van de Passe: Hortus floridus. Arnhem, 1614: Chrysanthemum peruvianum maius (minus).
Jacobus Theodorus Tabernaemontanus (C. Bauhin): Neuw vollkommentlich Kreuterbuch mit schönen und künstlichen Figuren, aller Gewächs der Bäumen, Stauden und Kräutern. 1625: Corona Solis
John Parkinson: Paradisi in sole paradisus terrestris, or, A garden of all sorts of pleasant flowers which our English ayre will permitt to be noursed, 1629: Chrysanthemum peruvianum, Flos Solis, The garden flower of Peru, The flower of the Sunne