Česká jména: křemenáč bělotřeňový, křemenáč osikový bělotřeňový
Čeleď: Boletaceae Chevall. – hřibovité
Rozšíření: Sever Evropy, severní Asie, zřídka i Severní Amerika.
Ekologie: Roste od května do října zejména pod osikami, na jejichž kořenech vytváří mykorhizu. Většinou vyrůstá ve volných skupinkách, nikde však není úplně hojný.
Popis: Klobouk je zprvu kulovitý, pevně přisedlý ke třeni, později rozložený až přehrnutý. Průměr klobouku je od 3 do 15 cm, výška plodnice až 25 cm. Barva klobouku je světle cihlově až hnědočervená, rourky zprvu smetanově nažloutlé, později olivově zbarvené. Třeň je poměrně tenký, s vatovitým povrchem, bílý, ve stáří se zbarvuje do okrova, bývá dosti vodnatý. Výtrusný prach je hnědý.
Záměny: Ostatní druhy křemenáčů, od nichž se liší růstem pod osikami (Populus tremula). Podobný je křemenáč smrkový (L. piceinum), který roste pod smrky a má nazelenalý odstín. Křemenáč březový (L. versipelle) je mohutnější a má černé šupinky na třeni.
Využití: Jedlý a chutný. Méně běžný.
Poznámka: Taxonomicky poměrně nový druh, původní jméno Leccinum aurantiacum patří křemenáči osikovému s hnědými šupinkami na třeni a nazelenalým odstínem klobouku.
Fotografováno ve dnech 25. 7. 2005 a 30. 8. 2006 (Česko, Čechy, Malá Veleň) a 16. 8. 2006 (Líska u České Kamenice).