Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Squamata, Scincidae
Syn.: Leiolopisma telfairi Duméril et Bibron, 1839; Lygosoma compressicaudum Werner, 1897; Lygosoma telfairi Smith, 1937; Lygosoma telfairii Boulenger, 1887; Scincus telfairii Desjardin, 1831
Česká jména: scink Telfairův
Anglická jména: Round Island skink, Telfair’s skink
Rozšíření: Endemit maskarénského ostrova Île Ronde, který se nachází severovýchodně od Mauricia. Z důvodu záchrany byl vysazen na ostrovy Gunner’s Quoin a Île aux Aigrettes.
Způsob života: Žije se na různých lokalitách, v pobřežním lese, na otevřených lesních stanovištích, ve skalnatých oblastech, v křovinách, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky 280 m. Pohybuje se nejčastěji po zemi, ale dobře šplhá i po svislých skalních stěnách a stromech.
Je převážně denní, loví i za svitu měsíce. Živí se hmyzem, nektarem, semeny, ovocem, malými ještěrkami a dopouští se občas kanibalismu.
Páří se od srpna do prosince. Je vejcorodý, samice pokládá 5–20 vajec, která se inkubují po dobu 58–67 dní. Mláďata se líhnou od prosince do dubna. Pohlavně dospívá přibližně v 18 měsících.
Jeho přirozenými predátory jsou hroznýšovka maskarénská (Casarea dussumieri), felzuma (Phelsuma guentheri) a volavka proměnlivá (Butorides striata). Byl skoro vyhuben nepůvodními druhy, které na Mauricius a přilehlé ostrovy zavlekli lidé. Mezi ně patřila například koza domácí (Capra hircus), králík divoký (Oryctolagus cuniculus), potkani (Rattus norvegicus) a krysy (Rattus rattus), nyní scinka ohrožuje zejména invazivní bělozubka hnědá (Suncus murinus) a bodlín bezocasý (Tenrec ecaudatus).
Popis: Ještěr dosahující celkové délky 29–38 cm, samec bývá větší než samice. Tělo je protáhlé a válcovité, je porostlé hladkými a lesklými šupinami. Zbarvení je světle šedohnědé, světle hnědé až bronzové, mnohdy s duhově modravým a zeleným leskem. Záda jsou často pokryta světlými až tmavě hnědými skvrnami. Nohy jsou poměrně krátké s dlouhými štíhlými prsty s drápky. Lámavý ocas dobře dorůstá.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2018) klasifikuje tento druh z hlediska ohrožení jako zranitelný (VU). Jeho velmi omezený areál je vystaven zejména invazi nepůvodních predátorů, cyklonům, suchu a požárům. K jeho velkému poklesu na ostrově došlo po transportu koz a králíků, kteří spásli původní vegetaci. Po jejich odstranění a po obnovení zeleně se populace scinků opět rozrostla. V letech 2006–14 byl scink Telfairův vysazen na jihovýchodní ostrov Île aux Aigrettes a na severní ostrov Gunner’s Quoin. V roce 2014 napadli Île aux Aigrettes psi a 66 % scinků bylo zahubeno, v roce 2015 začal napadat populaci bodlín bezocasý, do roku 2018 přežilo na Île aux Aigrettes necelých 100 scinků. Jeho záchrana je součástí probíhajícího ochranářského programu organizace Durrell Wildlife Conservation Trust. Ostrovy Île Ronde a Gunner’s Quoin jsou přírodní rezervace, na které je vstup člověka zakázán.
Poznámka: Charles Edward Telfair (1778–1833), na nějž odkazuje druhové jméno, byl irský lékař a botanik. V letech 1826–29 byl čestným kurátorem botanické zahrady Sir Seewoosagur Ramgoolam Botanic Garden v Pamplemousses na Mauriciu. Jeho jméno nesou i další živočišné druhy nebo rod rostlin Telfairia.
Scinka Telfairova na ostrově Île Ronde hezky popisuje britský spisovatel a zoolog Gerald Durrell ve své knize Zlatí netopýři a růžoví holubi.
Fotografováno dne 11. 10. 2012 (Mauricius, Île aux Aigrettes).