Syn.: Lycoperdon foetidum Bonord., Lycoperdon perlatum β nigrescens Pers.
Čeleď: Agaricaceae Chevall. – pečárkovité
Rozšíření: Je rozšířená v Evropě a Severní Americe.
Ekologie: Vyrůstá dosti hojně od června do listopadu v jehličnatých lesích na kyselých půdách, pod listnáči zřídka. Objevuje se jednotlivě nebo v malých skupinkách.
Popis: Plodnice jsou 2–5 cm vysoké, 2–3,5 cm široké, polokulovité až hruškovité, sterilní báze nemusí být vyvinuta. Mají hnědou, ve stáří až černohnědou barvu. Vnější okrovka je pokryta hnědými až černohnědými ostny delšími než 1 mm, které se typickým způsobem spojují špičkami a vytvářejí jehlanovité nebo hvězdovité skupiny. Mezi ostny jsou drobná zrníčka. Ve stáří ostny opadávají, zanechávají světlé skvrny, povrch pak má tmavě síťovaný vzor. Vnitřní okrovka je papírovitá, okrová až žlutohnědá, teřich bělavý, brzy olivový, v dospělosti středně hnědý. Sterilní báze (subgleba) je komůrkatá. Plodnice se v dospělosti na temeni otevírají a uvolňují olivově hnědý výtrusný prach. Výtrusy jsou kulovité, slabě bradavčité, 4–4,5 μm velké. Kapilicium je tenké, pružné, rovné nebo mírně zvlněné, slabě rozvětvené.
Záměny: Je možné ji snadno zaměnit s pýchavkou huňatou (Lycoperdon umbrinum), která bývá podobně zbarvená, ale její ostny jsou kratší (méně než 1 mm), nespojují se špičkami, nemá zrníčka mezi ostny a povrch okrovky nemá ve stáří síťovaný vzor.
Využití: Mladé plodnice jsou jedlé.
Fotografováno dne 12. 9. 2009 (u Arneštovic).