Čeleď: Nartheciaceae Fr. ex Bjurzon – liliovcovité
Rozšíření: Endemit centrální části Středozemí; vyskytuje se pouze na Korsice.
Ekologie: Stanovištěm jsou břehy horských potoků v horním lesním stupni a nad horní hranicí lesa a mokvavé skalní štěrbiny, výhradně na žule. Lokality leží v nadmořské výšce 550–2200 m.
Popis: Vytrvalá bylina, dorůstá výšky 10–30 cm; tvoří kompaktní husté porosty. Listy jsou dvouřadé, mečovité, v přízemní růžici jsou 6–9 cm dlouhé a 0,4–0,5 cm široké, s 8–11 souběžnými žilkami, lodyžní listy jsou 3–4, kratší. Květenství je koncový hrozen 5–10 cm dlouhý; listeny jsou 0,7–1,1 mm dlouhé; květní stopky jsou přímo odstálé, 1–1,3 cm dlouhé; okvětní lístky jsou kopinaté, asi 0,6 cm dlouhé, žluté; tyčinek je 6, s pýřitými nitkami; semeník je svrchní. Plod je vřetenovitá tobolka 1–1,3 cm dlouhá.
Poznámka: Do rodu Narthecium se dnes řadí sedm druhů s velmi ostrůvkovitým areálem. Dva druhy rostou v Severní Americe (jeden na západním, druhý na východním pobřeží), jeden v Japonsku, ostatní v evropsko-západoasijském prostoru. Zde má pouze Narthecium ossifragum větší areál v západní Evropě od Portugalska po Norsko, kdysi rostl i v Čechách. Zde představený druh je endemitem Korsiky, Narthecium scardicum má malý areál na albánsko-řecko-makedonsko-kosovském pomezí a Narthecium balansae roste jen v euxinsko-kavkazském prostoru v Turecku, Gruzii a snad přesahuje i na území Ruska. Všechna tato území se vyznačují výraznou oceanitou klimatu.
Zajímavostí je, že druh byl popsán českým botanikem L. Čelakovským (1834–1902).
Fotografovali Gianmaria Bonari, dne 28. 8. 2015, a Vít Grulich, dne 5. 6. 2018 (Francie, Korsika, centrální hřeben).