Syn.: Cotyledon malacophylla Pall., Cotyledon saxatilis Nakai, Cotyledon filifera Nakai, Orostachys saxatilis (Nakai) Nakai, Orostachys filifera (Nakai) Nakai, Orostachys serrata Sweet, Orostachys genkaiensis Ohwi, Orostachys latielliptica Y. N. Lee, Orostachys chongsunensis Y. N. Lee, Orostachys ramosa Y. N. Lee, Orostachys margaritifolia Y. N. Lee, Sempervivum malacophyllum (Pall.) Salm. Dyck, Sedum malacophyllum (Pall.) Steud., Umbilicus malacophyllus (Pall.) DC., Umbilicus stamineus Ledeb., Hylotelephium malacophyllum (Pall.) J. M. H. Shaw
Česká jména: hornoklasec (Mareček 1999)
Čeleď: Crassulaceae – tlusticovité
Rozšíření: Rozsáhlý areál druhu vybíhá z irkutské, jakutské a dahurské Sibiře a z Mongolska do Poamuří, odtud do přilehlých severočínských provincií (Chej-lung-ťiang, Ťi-lin a Liao-ning), dále na východ do Koreje a snad na Sachalin a do Japonska (ponechme stranou problematiku taxonomického postavení tamních po vzoru netřesků odnožujících Orostachys iwarenge a Orostachys aggregata, připojovaných k druhu Orostachys malacophylla často jako variety).
Ekologie: Roste v kamenitých lesostepích a v trhlinách skal, v horách mezi 1000 až 1800 m nadmořské výšky, při severovýchodní výspě areálu údajně i na útesech při mořském pobřeží. Obvyklý druh lesostepních společenstev řádu Pino-Laricion sibiricae v boreokontinentálních lesích třídy Vaccinio-Piceetea. Monokarpický chamaefyt. Kvete od července do září.
Popis: Kompaktně rostoucí dvouletá bylina s vláknitými kořeny a lineárně vejčitými nebo eliptickými, masitými, tupými nebo lehce zahrocenými, sivozelenými, po obvodu purpurově tečkovanými listy ve stěsnané přízemní růžici až 10 cm široké (obvykle však menší), druhým rokem během kvetení zanikající. Lodyžní listy nerovnoměrně střídavé, delší než listy v růžici. Početné pětičetné květy v hustém, vzpřímeném, až čtvrt metru dlouhém hroznu jsou téměř přisedlé a poupata až do rozkvětu chrání masité lopatkovité listeny, vespod hroznu s erozními, výše s přetrvávajícími špičatými vrcholky. Kališní lístky jsou podlouhlé a zahrocené, při bázi lehce srůstající stejně jako zelenavě bílé, zahroceně vejčité lístky korunní. Deset tyčinek nese na bílých nitkách žluté, z květu vyčnívající prašníky. Drobná, podélně rýhovaná semena ve velkém množství dozrávají v zahroceně vejčitých, za květu bělavě zelených měchýřcích.
Poznámka: Nukleotidové sekvence v ruských, japonských i korejských studií naznačují, že tradičně rozpoznávané sekce Appendiculatae (s typovým druhem Orostachys spinosa) a sekce Orostachys (jejímž typovým druhem je právě Orostachys malacophylla) jsou přinejmenším parafyletické, přičemž druhy sekce Orostachys se zdají být bližší spíše rodu Hylotelephium a dle některých výkladů se dokonce odštěpily uvnitř tohoto rodu. Britský taxonom Julian Shaw dokonce již druhy této sekce s rodem Hylotelephium kombinoval, platnost jeho nových jmen je však pochybná už z toho důvodu, že jméno Orostachys je starší než jméno Hylotelephium. Rozšíření tohoto rodového jména na druhy rodu Hylotelephium je navíc sporné, v řadě studií se typová sekce rodu Orostachys zdá být rozchodníkům spíše sesterskou větví a navrhovaná konzervace jména Orostachys s novým nomenklatorickým typem (zmíněná už v poznámce k Orostachys spinosa) se tak ukazuje být přinejmenším kontroverzní.
Fotografováno dne 25. 8. 2010 (Mongolsko, ajmag Töv, Zuunmod, podhůří BogdChan Uulu pod ruinami kláštera Mandzušir, 1680 m).