Syn.: Peziza onotica Pers., Peziza onotica Pers. var. onotica, Pseudotis abietina (Pers.) Boud., Scodellina onotica (Pers.) Gray
Čeleď: Pyronemataceae Corda – ohnivkovité
Rozšíření: Vyskytuje se v celém mírném pásmu severní polokoule.
Ekologie: Roste nepříliš hojně v červenci až listopadu v listnatých i jehličnatých lesích, na zbytcích rostlin na zemi, často ve skupinách. Upřednostňuje chudé a kyselejší půdy a ze dřevin duby.
Popis: Plodnice je 3–10 cm vysoká, široká 1–3 cm, rozčísnutá, kornoutovitá, s okrajem zahnutým dovnitř. Rouško je hladké, barvy světle žlutookrové až žlutooranžové, v mládí s růžovým nádechem. Vnější strana je světlejší, žlutookrová až bělavá, šupinatě moučnatá a dole trochu svrasklá. Třeň je kratičký, barvy bělavé, je plstnatý a někdy mírně žebernatý. Dužnina je tenká, voskovitá, křehká a dosti tuhá, barvy bílé, vůně příjemná, chuť sladkomandlová. Výtrusný prach je bělavý, výtrusy bezbarvé, elipsoidní, tenkostěnné, hladké, se dvěma tukovými kapénkami, 11–14 × 5–8 μm velké.
Záměny: Je možné je zaměnit za jiné druhy ouška, které se ovšem vyskytují zřídka – ouško zaječí (Otidea leporina) má rezavě skořicové rouško, roste v jehličnatých lesích, ouško kožobarvé (Otidea alutacea) má na vnitřní, plodné straně hnědé odstíny, ouško hlemýžďovité (Otidea cochleata) je spíše žlutohnědé až tmavohnědé a více kornoutovité a ouško citrónové (Flavoscypha cantharella) je nápadně citrónově žluté, daleko menší a roste v listnatých lesích pod buky na mechovité půdě.
Využití: Většina autorů uvádí ouško kornoutovité jako jedlou houbu vhodnou do polévek, nemá však velký význam pro svůj řídký výskyt.
Fotografováno ve dnech 22. 9. 2007 (Česko, Čechy, v Jizerských horách) a 11. 7.a 19. 7. 2009 (u Roztok).