Syn: Acanthocystis serotinus (Schrad.) Konrad et Maubl., Agaricus almeni Fr., Agaricus serotinus Schrad., Hohenbuehelia serotina (Pers.) Singer, Panus serotinus (Schrad.) Kühner, Pleurotus almeni (Fr.) P. Karst., Pleurotus serotinus (Schrad.) P. Kumm., Pleurotus serotinus var. almeni (Fr.) Bigeard et Guillem., Pleurotus serotinus var. flaccidus J. E. Lange
Další česká jména: hlíva pozdní
Čeleď: Mycenaceae Roze
Rozšíření a ekologie: Roste poměrně hojně v červenci až prosinci, především v listopadu až prosinci, a to na mrtvém i živém dřevě listnatých stromů, většinou na vrbách, olších, bucích a javorech, na vlhkých místech. Obvykle se objevuje ve skupinách.
Popis: Klobouk má 3–12 cm v průměru, je škeblovitý, někdy až plochý nebo v podobě vějíře se zvlněným okrajem. Povrch je za vlhka slizký, za sucha jemně plstnatý až šupinkatý, barvy olivové, někdy s fialovým či modrým nádechem, ve stáří přechází v barvu kalně hnědou. Lupeny jsou husté, vidlené, krátce sbíhavé, ostře od třeně ohraničené, krémové barvy. Třeň je 0,8–1,5 cm dlouhý, 0,5–1 cm tlustý, na žlutě okrovém podkladě tmavě šupinkatý, postranní, kuželovitý. Dužnina je nažloutlá. Vůně je slabě houbová, chuť mírná až slaně nahořklá. Výtrusný prach je bílý.
Záměny: Starší plodnice lze zaměnit za rovněž jedlou hlívu ústřičnou (Pleurotus ostreatus). Odlišuje se zejména postranním ostře odděleným výrazně zbarveným třeněm.
Poznámka: Jedlý, ale méně chutný, vhodný do směsí a nakládání do octa.
Fotografováno dne 24. 11. 2007 (Česko, Kozákov).