Syn.: Agaricus filamentosus Scop., Paxillus filamentosus (Scop.) Fr.
Česká jména: čechratka olšová (Antonín 2006)
Slovenská jména: čechračka jelšová (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Paxillaceae Lotsy – čechratkovité
Rozšíření: Je rozšířená v Evropě.
Ekologie: Vyrůstá nepříliš hojně v červnu až listopadu v listnatých lesích a olšinách, na vlhké, bohaté půdě, je vázaná na olše.
Popis: Klobouk má průměr 5–10 cm, zpočátku je klenutý, pak rozložený s podvinutým okrajem, později až mírně nálevkovitý, okraj je jen zřídka rýhovaný. Povrch je radiálně vláknitě šupinatý, často rozpraskaný, má světle okrovou, olivově až rezavě hnědou barvu. Šupinky jsou přitisklé, vždy tmavší, šedohnědé, olivově hnědé, červenohnědé až černé. Za vlhka je povrch klobouků slabě slizký. Lupeny jsou husté, úzké, částečně vidlené, mají žlutou, okrově hnědou, ve stáří rezavou barvu, při otlačení pomalu hnědnou. Třeň je 3–7 cm vysoký, do 1,5 cm tlustý, má vláknitý povrch, červenohnědou barvu, po poranění hnědne. Dužnina je v klobouku světle žlutá, ve třeni rezavá, na řezu přechází do červenohnědé barvy. Má slabou vůni, nakyslou chuť. Výtrusný prach je žlutočervený až žlutohnědý, výtrusy široce elipsoidní, 5,5–9 × 4,5–5 µm velké.
Záměny: Podobná je čechratka podvinutá (Paxillus involutus), je větší, tmavší, masitější, nemá na klobouku šupiny, povrch plstnatý jen v mládí, otlačením tmavne.
Využití: Je nejedlá, předpokládá se, že má stejné alergizující účinky jako čechratka podvinutá.
Fotografováno dne 17. 9. 2011 (Roztoky, Tiché údolí).