Syn.: Agaricus cornucopiae (Paulet) Pers., Agaricus dimidiatus Bull., Agaricus sapidus Schulzer, Crepidotus cornucopiae (Paulet) Murrill, Dendrosarcus cornucopiae Paulet, Dendrosarcus sapidus (Sacc.) Kuntze, Fungus cornucopiae Paulet, Pleurotus ostreatus f. cornucopiae (Paulet) Quél., Pleurotus ostreatus var. cornucopiae (Paulet) Pilát, Pleurotus sapidus Sacc., Pocillaria cornucopioides (Paulet) Kuntze – hlíva nálevkovitá
Čeleď: Pleurotaceae Kühner – hlívovité
Rozšíření: Evropský druh. Uváděný výskyt ve východní Asii se týká hlívy citrónové (Pleurotus citrinopileatus), která byla dříve považována za poddruh hlívy miskovité (viz Poznámka).
Ekologie: Je to vzácnější druh hlívy; roste na mrtvém dřevě listnáčů, zejména jilmů, topolů, javorů, vrb, dubů a buků. Najdeme ji převážně v teplejších oblastech; nejvíce se jí daří v lužních lesích. Vyrůstá obvykle ve větších trsech, od dubna do října.
Popis: Klobouk má průměr 30–120(–160) mm, v mládí je nízce sklenutý s ostrým podvinutým okrajem, brzy nálevkovitý, v dospělosti až rozprostřený, na okraji někdy zvlněný, na povrchu hladký, zprvu bělavě nahnědlý, později šedohnědý až světle okrový. Lupeny jsou 3–10 mm vysoké, středně husté a tenké, v mládí bělavé, později bělavě krémové; sbíhají na třeň, kde tvoří anastomózované (navzájem síťovitě propojované) lišty. Třeň je válcovitý, směrem k bázi zúžený, 20–100 mm dlouhý a 10–25 mm tlustý, zprvu bělavý, později bělavě krémový, od anastomózujících lupenů často síťkovaný; může být centrální až excentrický. Dužnina je pružná, pevná, bělavá a neměnná, s charakteristickou moučně anýzovou vůní a mírnou houbovou chutí. Výtrusný prach je bílý s fialovým nádechem, výtrusy dlouze elipsoidní, 8–11 × 3,5–5,5 μm velké.
Záměny: Mladé plodnice je možné zaměnit za hlívu ústřičnou (Pleurotus ostreatus) nebo za hlívu plicní (Pleurotus pulmonarius) – od obou se odlišuje síťovitě propojovanými lupeny.
Ohrožení a ochrana: Druh je uveden v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii zranitelných druhů (VU).
Využití: Je to jedlá houba, podobně chutná jako hlíva ústřičná, ale byla zařazena do Červeného seznamu makromycetů ČR, a proto bychom ji neměli sbírat.
Poznámka: Jménem hlíva miskovitá (Pleurotus cornucopiae) se v zahrádkářských obchodech se sadbou hub nesprávně označuje její blízce příbuzný druh citrónově žluté barvy, který je domácí ve východní Asii – hlíva citrónová Pleurotus citrinopileatus. Kromě barvy plodnic se odlišuje také tím, že její lupeny jsou dlouze sbíhavé na třeň a nejsou síťovitě propojené. Ta byla původně považována za poddruh nebo varietu hlívy miskovité, jak tomu odpovídají synonyma Pleurotus cornucopiae subsp. citrinopileatus (Singer) O. Hilber a Pleurotus cornucopiae var. citrinopileatus (Singer) Ohira. Hlíva citrónová se pěstuje uměle v pěstírnách, na substrátech ze slámy, odštěpků, pilin a v Číně například na substrátech z bavlníkových semen.
Fotografováno dne 10. 6. 2019 (Čechy, Lázeňské lesy Karlovy Vary).