Syn.: Agaricus opuntiae Durieu et Lév., Agaricus ostreatus Jacq., Agaricus revolutus J. J. Kickx, Agaricus salignus Pers., Crepidopus ostreatus (Jacq.) Gray, Crepidopus ostreatus ß atroalbus Gray, Dendrosarcus ostreatus (Jacq.) Kuntze, Panellus opuntiae (Durieu et Lév.) Z. S. Bi, Pleurotus opuntiae (Durieu et Lév.) Sacc., Pleurotus ostreatus f. salignus (Pers.) Pilát, Pleurotus ostreatus subsp. opuntiae (Lév.) A. Ortega et Vizoso, Pleurotus revolutus (J. Kickx f.) Gillet, Pleurotus salignus (Schrad.) P. Kumm.
Další česká jména: hlíva bezová, hlíva ústřicová, hlíva vrbová
Čeleď: Pleurotaceae Kühner – hlívovité
Rozšíření: V celém mírném pásmu.
Ekologie: Roste v září až květnu, plodnice lze nalézt i za mírné zimy. Najdeme ji na živých i odumřelých kmenech listnatých stromů v druhotných smíšených lesích, parcích, stromořadích a porostlých říčních březích na nevápenatých půdách, v ochuzených kyselých nížinných bučinách. Roste hojně v trsech, nebo střechovitě nad sebou. Upřednostňuje vrby, buky, osiky a ořešáky, někdy i topoly. Výjimečně ji nalezneme také na jehličnanech. Pěstuje se i uměle na slámě, kukuřičných vřetenech či dřevech.
Popis: Klobouk je masitý, 4–35 cm v průměru, hladký, lysý, v mládí klenutý s podvinutými okraji, později v podobě jazyka až vějíře s ostrým okrajem. Je zbarvený proměnlivě od bělavé barvy přes popelavě šedou, modrošedou, někdy s fialovým nebo zeleným nádechem, jindy až hnědočerný. Lupeny jsou středně husté, sbíhavé natřeň, vysoké, barvy bílé až šedavé.
Třeň je velmi krátký, válcovitý, většinou postranní, tuhý, v místě přirůstání ke dřevu je plstnatě chloupkatý a kyjovitě zduřelý, bělavý. Někdy dokonce i chybí.
Dužnina je bílá, později bělošedá, vláknitá, dosti tuhá, chuť mírná, vůně houbová – chorošová, někdy i po rybách. Výtrusný prach bílý až šedavý, někdy i nafialovělý, výtrusy skoro válcovité, hladké, bezbarvé, neamyloidní, velikosti 7,5–11 × 3–4 µm.
Záměny: Hlívu ústřičnou je možné zaměnit s hlívou dubovou (Pleurotus dryinus), která má plstnatý klobouk, dále také s hlívou miskovitou (Pleurotus cornucopiae), která se odlišuje dlouze sbíhavými lupeny vytvářejícími na třeni žilnatou síťovinu – roste v červnu až listopadu, je jedlá.
Hlíva holubí (Pleurotus columbinus) se také někdy uvádí jako barevná forma hlívy ústřičné – i ta je jedlá. Pařezník pozdní (Panellus serotinus) je také jedlý, avšak méně chutný. Má okrový třeň a za vlhka slizký klobouk.
Využití: Hlíva ústřičná je jedlá, má významné dietetické a léčivé účinky. Po staletí se používala v tradiční čínské a japonské medicíně.
Obsahuje velké množství imunostimulačně a radioprotektivně působících polysacharidů, hlavně pak beta-1,3-D-glukan, který zvyšuje odolnost organismu, posiluje imunitní systém a zachycuje volné radikály. Nezanedbatelný je také obsah houbové vlákniny, která pomáhá odstraňovat z těla mnohé jedovaté látky. Významné je i množství minerálních látek. Velmi vysoké je zastoupení draslíku, zatímco koncentrace sodíku je v hlívách minimální. Hlíva obsahuje velké množství fosforu a různé mikroelementy (zinek, selen, chrom, měď, bór, jód).
Obsahuje vitaminy skupiny B: thiamin, riboflavin, niacin, pyridoxin, kyselinu folovou, dále vitaminy C, D a K.
V přírodní medicíně se používají potravinové doplňky s hlívou ústřičnou – práškem ze sušených plodnic nebo přímo s izolovaným beta-1,3-D-glukanem.
Zlepšují stav imunitního systému, jsou účinné při snižování cholesterolu a úpravě krevního tlaku (nemoci srdce a cévní soustavy), úpravě cukrovky, mají antialergické a radioprotektivní účinky. Při onemocnění kloubů mají preparáty z hlív zmírňující a uklidňující účinek. Pomáhají také při odstraňování bradavic virového původu a zastavení jejich opakovaného růstu. V Japonsku se běžně užívá glukan hlavně jako preventivní látka proti rakovinným onemocněním vyvolaným radioaktivním zářením. Preparáty s obsahem glukanů urychlují hojení ran.
Fotografováno ve dnech 30. 12. 2007 (Česko, Krásný Les na Frýdlantsku), 5. 2. 2008 (Roztoky u Prahy) a 30. 11. 2008 (v Lužických horách).