Syn.: Cachrys alata Hoffm., Cachrys alata M. Bieb., Cachrys ferulacea (L.) Calest., Cachrys goniocarpa Boiss., Cachrys prangoides Boiss., Laserpitium ferulaceum L., Prangos alata Grossh., Prangos biebersteinii Karjagin, Prangos carinata Griseb. ex Grecescu, Prangos goniocarpa (Boiss.) Zohary, Thapsia laserpitii Spreng.
Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité
Rozšíření: Východomediteránně-turánský druh; evropská část areálu se táhne od střední a jižní Itálie (roste i na Sicílii) přes celý Balkán. V Asii se vyskytuje v Turecku, k jihu až do Izraele a Jordánska, na sever po úpatí Kavkazu a na východ po Írán.
Ekologie: Stanovištěm jsou suché kamenité pastviny s nezapojenou vegetací, dává přednost vápencovému podloží. Vystupuje do nadmořské výšky až 2300 m.
Popis: Statná vytrvalá bylina; lodyha je přímá, 0,3–1,5 m vysoká, rýhovaná, větvená; kořeny jsou vřetenovité. Listy jsou střídavé, v obrysu trojúhelníkovité, 3–5(–6)krát zpeřené, světle zelené, přízemní jsou řapíkaté, s čepelí 20–80 cm dlouhou, nejvyšší jsou přisedlé; úkrojky posledního řádu jsou čárkovité, 0,5–3,5 cm dlouhé a 0,5–1,5 mm široké. Květenství je složený okolík o průměru asi 15 cm, s 6–15(–20) paprsky; listeny obalu jsou čárkovité; listeny obalíčku jsou také čárkovité; korunní lístky jsou obvejčité, asi 1 mm dlouhé, žluté, na konci nadvinuté. Plody jsou podlouhlé dvounažky 1,5–2,5(–3) cm dlouhé a 1–1,5 cm široké, s 5 křídlatými, rovnými nebo zvlněnými, někdy jen naznačenými žebry.
Záměny: Listy poněkud připomínají ločidla (např. Ferula communis), ale plody jsou nápadně velké a mají zcela odlišný tvar.
Ohrožení a ochrana: V Bulharsku jsou známy jen tři lokality a druh je ve zdejší Červené knize hodnocen jako ohrožený (EN – endangered).
Fotografoval Vít Grulich, dne 22. 4. 2018 (fotografované rostliny pocházejí z kultury – Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic de Barcelona), a Naděžda Gutzerová, dne 3. 5. 2014 (Arménie, okolí jezera Sevan).