Herba mythologica

Není to vlastně jedna bylina, ale hned několik. Nejčastěji se jich jmenuje sedm, výčet těch sedmi však není nijak stálý a i tentýž člověk jmenuje hned tu, hned jinou bylinu. Všechny jsou malé, jednotlivě rostoucí (jinak by to nebyl sedmikvítek; nehodí se mluvit o trsech sedmikvítku), se zřetelnými květy jasných, ale ne zářivých barev. Nikdy nešíří těžké, omamné vůně; voní většinou jen slabě, prchavě. Jsou to takové zdravé bylinky, jako léčivé koření však nikdy oblíbeny nebyly. Na to jsou příliš jasné.

Číst dál

Objevuje se koncem jara, na přelomu května a června, kdy jsou večery už docela teplé a rána ještě chladná. Vykvétá za jasných nocí na vlhkých lukách. Louka leží nepohnutě ve chvějivém měsíčním světle, sama tmavá, jen mokré ohnuté hřbety trávy odrážejí něco svitu; hluboké, nerušené ticho, od řeky nebo z rákosí se rozlézá chlad, za vodou tmavá postava koně, okraje louky zavěšeny v zářivé mlze: střechýle po jednom zřetelně vystupují z trávy, stojí zpříma, jednotlivě, jako čepele zbraní na stráži, jako bledé svíce. Chladu, ve kterém tu střechýle vyrůstají, se nikdy úplně nezbaví: zůstává po celý rok jak ve vodě, která vzlíná podél jejich oddenků, tak v chladném světle, které stále vychází z jejich bledých, ale zřetelných barev.

Číst dál

Na počátku světa, když ještě nebylo nebe ani země, vlnilo se všude jen samé moře. Pouze uprostřed moře stál dub, jehož kořeny vězely v síle boží. A na tom dubu seděli dva holubi. Ten dub měl dvanáct větví, na každé větvi bylo po čtyřech hnízdech, v každém hnízdě po sedmi vajíčkách. A když na ten dub vylezl stařík, vysoko ve větvích našel kohouta se zlatým hřebínkem, který ani v ohni neshoří, ani ve vodě neutone…

Číst dál

Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a pěkných.
– Genesis 41: 22.
________________

Číst dál

Když si čas od času nějaká rostlinka pomůže zlepšit svou kondici kouskem mušky či broučka, není to nijak podivné. Určitě to z ní nedělá nenasytnou Adélu. Když se ale objeví rostlina, která je schopná spolknout úplně celou prasečí slezinu, je potřeba zbystřit! Vždyť to už by klidně mohla slupnout i taliána komisaře Ledviny! A jak by to pak třeba mohlo dopadnout s Albínem Bočkem, autorem kolosálního díla Květena kraje jindřichohradeckého se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici, a jeho líbeznou vnučkou Květuš? Nuže, Nicku Cartere, neváhej a dej se do vyšetřování!

Číst dál

Věštění budoucnosti je řemeslo staré jako lidský svět sám, určitě je ještě starší než nejstarší řemeslo světa… A co všechno se o věštění napovídalo, kolik prázdné slámy bylo namláceno! Jen si tak někdo někde přečte pár nesrozumitelných návodů a už by chtěl věštit!

Číst dál

Možná i vás dojal příběh Susan Boyleové – novodobé Popelky, a tak trochu i Lízy Doolittleové v jedné osobě. Když vstoupila na jeviště letošní soutěže Britain’s Got Talent, všichni se jí smáli, když z něj odcházela, všichni ji milovali.

Číst dál

Muž či žena, v nichž by byl duch zemřelých nebo duch věštecký, musejí zemřít. Ukamenují je. Jejich krev padni na ně. (Leviticus 20, 27). Takto přísně soudí věštce a čaroděje starozákonní Třetí kniha Mojžíšova. Pátá kniha Mojžíšova vyslovuje celou věc ještě důkladněji: Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. (Deuteronomium 18, 10–12).

Číst dál

V jistém království zvaném Caoli jsou hory jménem Caspei, v nichž prý rostou jakési veliké tykve. Ty když dozrají, prasknou a uvnitř obsahují zvířátko, jež se podobá malému jehňátku, takže obyvatelé mají jak tykev, tak maso. I když tomu někteří budou sotva věřit, přece to může být pravda, stejně jako je pravda, že v Irsku rostou stromy, jež rodí ptáky.

Číst dál

Zlaté kapradí se podaří najít jen za šera nebo potmě. (Ve dne samozřejmě nemizí, ale člověk na místo, kde roste, ne a ne přijít. Je tedy fenologickou vlastností zlatého kapradí, že mění geografii okolí.) Jen zřídka roste jednotlivě, jeho vějíře většinou pokrývají celé menší paseky. Vydávají kolem sebe poměrně silnou zlatou záři, která sice nebývá vidět moc zdaleka, ale rozlévá se po zemi, jako by i ta sama zářila. Mezi zlatým kapradím nevyrůstá žádný kmen, ani keř, ani vyšší byliny. Zato tím hustší jsou kmeny kolem, takže o co je světleji u kapradí samotného, o to hlubší tma je pár kroků vedle: mezi kmeny i nahoře v korunách.

Číst dál

Znáte Erbenovu pohádku o devíti pávicích a permanentně se z carské zahrady ztrácejících zlatých jablíčkách? Anebo slyšeli jste o afrických zlatých jablkách Hesperidek, pro která se vydal hrdina Herakles? No určitě, vždyť tohle je přece klasika! Bylo by však chybou myslet si, že ve světě rostlin existují ve zlatém provedení jen jablka!

Číst dál